Deprese a jak se jí zbavit

Neduh, jehož příčina měla být již dávno nalezena,
Podobný anglickému splínu, zkrátka: ruská sklíčenost.
Postupně ho zachvátila; zastřelil se, díky Bohu,
Neměl chuť to zkusit, k životu už zcela zlhostejněl.
А. С. Puškin, „Evžen Oněgin“.

Deprese provází lidstvo odjakživa. Avšak dříve, jak dokládají verše slavného Puškinova veršovaného románu, jí podléhali především představitelé aristokracie. Prostí lidé neměli na sklíčenost čas – jejich hlavní starostí bylo hledání prostředků k obživě a kromě toho je nic moc nezajímalo.

Ale ve 20. století se vše změnilo. V lidstvu se začala probouzet velmi vážná otázka o smyslu života. A obyčejní lidé si začali klást otázky o smyslu existence: kvůli čemu žiji, proč mi byl dán tento život, proč jsem se ocitl na tomto světě…?

Lidem se začalo mnohem lépe dařit materiálně, avšak uspokojení jim to nepřineslo. A člověk upadal do hrozných stavů. Prostě nevěděl, co si má počít sám se sebou. A tak se deprese stala největším problémem ve světě.

Deprese – problém číslo jedna

Důsledkem toho byl mocný nárůst alkoholismu, drogových závislostí, sebevražd, a dokonce i teroru.

Mladí lidé, kteří nevěděli, čím se zaměstnat, začali hromadně vstupovat do teroristických organizací. Koneckonců jim dávaly alespoň nějaký cíl v životě, umožňovaly jim jakýsi způsob sebevyjádření, i když byl tak brutální.

Masově se rozšířily uklidňující léky a antidepresiva, které však přinášejí jen dočasnou úlevu, a žít celý život na prášcích je psychicky velmi náročné. Bezcílnost takové existence je těžké břemeno a není divu, že se mnoho lidí rozhodne s takovým životem skoncovat. Smrt se jim zdá být jediným správným východiskem.

Tak jednoduché to však není

Dnes si přestáváme vážit svého života, protože začínáme mít pocit, že patříme na úroveň „člověka“.

Rozvíjí se v nás něco nového, co si klade otázky o koncepčním smyslu vesmíru, o tom, co je nad ním. Vznikají v nás otázky, které nemohou najít uspokojivé odpovědi v naší živočišné existenci.

V tom spočívá celý problém a stojí za to se nad ním důkladně zamyslet. Není to jen prosté tíhnutí k drogám, antidepresivům, vraždám a různým excesům, nýbrž neuspokojení přirozené potřeby, která v nás vzniká.

Všimněte si, že dnes lidé zcela klidně mluví o třetí světové válce: „No, bude další válka. Hlavně aby vše rychle skončilo.“ Jako v té písni: „Když smrt, tak okamžitá, když zranění – malé…“

Nové, stále rostoucí touhy, které v nás vznikají, potřeba pochopit a uvědomit si mnoho věcí, nenacházejí odpověď. Člověk potřebuje získat poznání o pravé podstatě vesmíru a o svém místě v něm. O tom, co má dělat, aby místo deprese prožíval nový svět, aby odhalil celý obraz vesmíru, jeho propojenost, stav proudění mezi neživou, rostlinnou, živočišnou hmotou a dušemi.

Člověk je duše

Vždyť člověk není jen živočišný organismus. Člověk je především duše, něco, co existuje i mimo tělo. Tělo může zemřít, ale on bude existovat stále. A věda kabala člověku ukazuje, jak může během života ve fyzickém těle pochopit jinou dimenzi, uskutečnit hladký přechod do jiného světa. Jak je řečeno: „Uzřít svůj svět v tomto životě.“

Pak člověk nebude potřebovat ani alkohol, ani drogy. Deprese a vše, co s ní souvisí, zmizí. A dospějeme k takovému druhu existence, který si dnes těžko dokážeme dokonce i jen představit – k absolutní dokonalosti ve všem.