Válka, která bude poslední

V současné době nejsou války pouhou konfrontací geopolitických zájmů různých zemí. Na velkém přelomu, na prahu nové éry, války již nesymbolizují rozdělení, ale jednotu.

Vidíme, jak se rozpadají prosperující země, jak se různé síly snaží hrát svou vlastní hru, ale za tím vším, uvnitř, se již začíná rýsovat společná síla, společná nezničitelná síť, do které se lidstvo transformuje. Zatímco jednotlivé části celku bojují o moc, celek si nárokuje svá práva a požaduje jednotu, jakou jsme nikdy nepoznali.

Síla jako projev slabosti

V dnešním světě klesá počet příležitostí uchopit nezákonnými metodami nadvládu nad druhými a používat represivní síly k potlačení odporu. Zatím to není tak zřejmé, ale brzy uvidíme, jak se bez prolití krve síla moci přesouvá do sféry ekonomických, politických a ideologických vztahů.

To se nestane proto, že jsme se stali lepšími, ale proto, že jsme dospěli. Dítě si vezme cizí hračku, aniž by zvážilo následky, ale časem se naučí vyjednávat. Pravdou je, že lze vyjednávat z obou pozic – z pozice silnějšího i slabšího. Již samotné odstoupení od násilných metod je velkým krokem vpřed.

Samozřejmě je velmi obtížné učinit tento krok. Teroristé všech směrů stále věří, že zabíjet a dobývat je mnohem snazší než za „starých dobrých“ časů… A je jasné, že je třeba se jim rozhodně postavit.

Poslední válka se musí stát realitou

Svět brzy zjistí, že z vojenských konfliktů nevyjdou žádní vítězové a že současné rozpory nelze řešit násilnými prostředky. Místo toho je zapotřebí systematický přístup. To znamená, že bez ohledu na to, jak je kdo silný, je pouze součástí obecného systému a vlastní dílčí zájmy je možné prosadit pouze na základě všeobecné shody.

A v budoucnu uvidíme, jak dřívější nepoddajná, tvrdá moc člověka nad člověkem začíná slábnout. Lidé se totiž nerodí pro sobecký nátlak, ale pro vzájemnou spolupráci, doplňování a vzájemné duchovní povznesení. Dnes je to ještě nemyslitelné, ale zítra se to stane skutečností.

Zjistíme, že svět, opravdový Svět, je správně sestavenou mozaikou všech jeho částí – uvidíme jejich podobnost a jednotu. Uvědomíme si, jak nám lidský egoismus stojí v cestě a táhne nás ke všemu zlému, rozdmýchává sváry, rozděluje země, národy a rodiny a vrhá nás do propasti války.

A pokud máme bojovat, musíme bojovat s ním – s tímto vnitřním nepřítelem, který nám brání jednat společně jako jeden celek. Vítězství nad ním bude vítězstvím pro všechny.

Tak začíná největší a poslední bitva lidstva – válka za jednotu.

Dětství skončilo

Dnes je vše ve světě založeno na zisku na úkor druhých, na prosazování vlastní pravdy a vlastní vůle. Ale dětství končí. Vlastně už dávno skončilo.

Charakteristika společenského systému se stává zřetelnější, zpětná odezva je širší, více požaduje a náš starý lokální postoj je v rozporu s globální realitou. Jedna část celku nemůže svévolně vládnout nad druhou. To má nepříznivý dopad na všechny a vede k celkovému kolapsu.

Proto každý z nás bude muset udělat místo pro druhého, zmírnit své nároky, omezit svůj egoismus, abychom se mohli sjednotit s kvalitativně odlišnou sílou – se sílou jednoty nepodléhající kontrole jednotlivce, která nás usmíří a spojí laskavými pouty. To je podstata nové éry – patří všem.

A proto v moderní válce nemá smysl hledat dobro a zlo, vítěze a poražené. Musíme se z této tragédie rychle poučit – je nutné napravit nedokonalost lidské přirozenosti. Čím dříve to pochopíme, tím dříve tato noční můra skončí.

Po tisíce let formovala síla armád a úspěch na bojišti moc a nadvládu vítězů. Nyní jsme však dospěli a posunuli se k pochopení vnitřního významu podstaty života, ke všem formám vzájemnosti v rámci obecně sdílené sítě.

Podívejte se na novou generaci: stále méně ji zajímá status a lákadla konzumu a stále více si cení vztahů s ostatními. Právě to se skrývá za nekonečnou a dosud stále neobratnou online komunikací. Vektor vývoje se změnil: to, co je hračkami pro starší, je životem pro mladé.

Poslední bitva

Svět vstupuje do své poslední bitvy – globální války proti egoismu, za spojení a jednotu. A války, které dnes ve světě zuří, budou mít skutečně dalekosáhlý dosah. Změní postoje lidí k životu, k realitě, k sobě navzájem.

Podřídíme-li se tomuto vedení, začneme nastavovat naši stupnici hodnot podle jediného systému, který harmonicky spojuje všechny naše protiklady. V konečném důsledku věčný boj protikladů tlačí lidstvo k potřebě jednoty – jednoty, ve které se bude každý cítit dobře.

Vždyť to na základě hořké zkušenosti jasně vidíme, že bojovat jako dřív je nemožné, nesmyslné a sebevražedné. To nefunguje, jsme už jiní. Samozřejmě nemůžeme změnit svou vlastní podstatu přes noc, ale v nás se začíná odhalovat jiný projev egoismu – kvasící, nevyhnutelně vyrůstající sám ze sebe.

Uplyne nějaký čas a my se na svět budeme dívat jinak, budeme zoufale hledat stále pravdivější formy spojení. Na této cestě možná budeme muset bojovat, ale bude to úplně jiný boj – bez zabíjení, ničení, nenávisti, bez snahy o vyhlazení nebo zotročení.

Nadcházející bitvy se přesunou na vnitřní frontu, k rozumu a cítění, a postupně se stanou tvůrčími. Protože moudrost roste díky rozmanitosti různých pohledů a názorů, kdy se každý nesnaží prosadit, ale dosáhnout pravdy.

Hlavní otázka

Abychom dosáhli této úrovně, musíme nejprve začít oceňovat jeden druhého, vážit si druhých, těch, kteří jsou jiní než my, a pochopit, že skutečný prospěch nedosáhneme sporem, ale ze spojení navzdory rozdílům. Pravda nespočívá v jednom člověku, ne v části celku, ale pouze ve spojení mezi námi – jako celkem. A abychom této pravdy dosáhli, musí se každý z nás povznést nad sebe sama.

Doufejme, že lidstvo tuto cestu rozpozná. Síla násilí je již minulostí. Nastal čas spolupráce. Místo ničení toho, co patří druhým, musíme naše spory posunout na vyšší úroveň – ke zdroji všech konfliktů.

Dostaneme-li se ke kořeni, k prvotnímu, egoisticky nesmiřitelnému protikladu mezi námi, zakořeněnému v lidské přirozenosti, pochopíme, že egoismus je náš společný nepřítel. A jakmile bude stanovena diagnóza, můžeme zahájit léčbu.

Proto je v současné době nejdůležitější otázkou, nejdůležitějším trendem a nejdůležitějším úkolem: Co máme dělat sami se sebou? Jak můžeme dosáhnout míru, který se stane vzájemným doplňováním všech protikladů?

A právě zde nám pomůže metoda integrálního sjednocení, kterou připravili kabalisté.

Ano, před námi je stále mnoho obtíží, překážek a nedorozumění. A přesto bychom neměli pasivně čekat na vhodný okamžik k přesunu na jinou kolej, na jiné vývojové paradigma. Vhodný okamžik nikdy nenastane. Neustále se bude něco objevovat, co bude rozptylovat naši pozornost, popírat, rozvracet, a tak oddalovat novou éru.

Ve skutečnosti už je tady, ale my nežijeme v souladu s jejím duchem – a to je zdroj všech našich problémů! Proto jsem se pokusil načrtnout hlavní rysy budoucnosti, která se před námi otevírá. Už se zrodila, už se třpytí před námi a ošklivé záblesky vyčerpané éry ji pouze zastiňují, aby umocnily její příchod.