Vzpoura proti způsobu života

Dnešní děti nejsou ochotny naslouchat starším. Co byste dělal, kdyby Vaši studenti byli stejně vzpurní a nechtěli naslouchat Vám?

Nechoval jsem se stejně takto ke svým rodičům? Poslouchal jsem je někdy? Poslali mě na hudební školu, ale odešel jsem, a to s obrovským skandálem. Snažili se mě dostat na lékařskou fakultu, ale i odtud jsem utekl.

Dělal jsem všechno podle svého: nastoupil jsem na univerzitu, nelíbilo se mi tam, přešel jsem na jinou, dokončil jsem ji externě, odjel jsem do Izraele a našel si koníčka – kabalu. Kvůli čemu? Proč? Opustil jsem výnosné podnikání a tak dále.
Z jejich pohledu jsem udělal všechno, co bylo v mých silách, abych jim vzdoroval: „Vždyť v rodině jsou dva lékaři a jejich syn je úplně jiný. Vybral si jinou cestu, cestu nějakého osmdesátiletého starce, přilnul k němu a od svých třiceti let zasvětil celý svůj skutečný život tomu, aby byl v jeho blízkosti a učil se od něj. Co se může naučit od osmdesátiletého učitele bez vzdělání? Studuje nějakou kabalu, satanismus, mystiku.“

Představte si, byl rok 1980. Dívali se na mě jako na velmi podivínského člověka: vzdělaného, s úžasným podnikáním, možností rozvoje, a který to najednou všechno opustil. Proč? Aby studoval bůhvíco. V té době se to zdálo naprosto nenormální.

Nedokázal jsem jim nic racionálně vysvětlit na úrovni našeho světa. Co tím získávám? Peníze, zdraví, blahobyt, lepší výchovu pro mé děti, život? Ztrácel jsem absolutně všechno. Proto mě nikdo nepodporoval. Když se věřících lidí ptali: „Můj syn studuje kabalu. Co si myslíte, že to je?“, odpovídali: „Velmi s vámi soucítíme.“ Takže moji rodiče byli zmatení. Chápal jsem je a také jsem to s nimi velmi prožíval.

Byl jsem tedy stejný rebel jako dnešní mládež. Moje rebelie nespočívala v nošení cool větrovky nebo čepice, ani ve speciálně oholené hlavě. Byla to hluboká vnitřní rebelie proti celému způsobu života. Tato rebelie spočívala v odmítnutí možnosti vydělávat miliony, žít luxusní život, cestovat po světě a tak dále.

Neshody mezi otci a syny jsou dobře známým tématem: věčným bojem generací.

Ne, dříve to byl boj mezi větším egoismem mladší generace a menším egoismem předchozí generace, která nesouhlasila s malými změnami, které realizovala mladší generace. Všechny změny však probíhaly na stejné zvířecí úrovni.

Ale teď se děje něco úplně jiného. Dnes mladší generace zcela odmítá způsob života, který kdysi měla předchozí generace. Probíhá kompletní přehodnocení hodnot. Nejde o hodnoty jako „potřebuji auto místo povozu“, „potřebuji město místo vesnice“. Jedná se o spor, že pokud mám žít jako ty, tak nechci žít.