Člověk bez komunikace je jako ryba bez vody

V moderním velkoměstě člověk trpí takovým chronickým stresem, že už není schopen se zotavit. Co by měl dělat – méně jednat? Jak mu integrální prostředí může pomoci, jak ho může podpořit?

Člověk nemůže nejednat. Musí být v neustálé interakci s okolním světem. Kdyby mohl utéct na venkov, udělal by to. Ale nemůže – je vázán na velké město, kde má k dispozici služby, bez nichž si svůj život už neumí představit.

Jde o to, že ho musí podržet samotné prostředí, které mu poskytuje skupina – nové prostředí – prostřednictvím seminářů, workshopů a cvičení. Skupina musí nést sama sebe a zároveň podporovat každého jednotlivce. Členové musí mezi sebou diskutovat: ne si stěžovat na život, ale radit si, jak ho vnímat pozitivně.

Musí se povzbuzovat, sdílet užitečné rady – například: „Já jsem udělal tohle, pomohlo mi to,“ „Já na to šel jinak“ – „A co by mohlo fungovat nejlépe?“ apod. Nakonec si tak vytvoří vlastní metodu k přežití v tomto děsivém světě a budou ji schopni předat dál ostatním, protože lidé to skutečně potřebují.