Člověk vnáší do přírody chaos.

Soudě podle počtu přírodních katastrof, ke kterým došlo v poslední době, vidíme, že člověk vnáší do přírody chaos. Je však běžné s přírodou zacházet jako s neživým systémem a myslet si, že jí přinášíme pouze „mechanické“ poškození.

Příčina je na vyšší úrovni, ve špatných vztazích mezi lidmi. Hlavní problém spočívá v tom, abych sám sebe viděl uvnitř přírody, nikoliv mimo ni, jak jsme přesvědčeni. Jsme zodpovědní za přírodu – za dům, ve kterém bydlíme. Umístili nás do domu s mnoha tlačítky, jejichž význam nám není znám. Stiskli jsme nějaké tlačítko – a najednou je tu hurikán, další tlačítko – blíží se tsunami, pak požár. Klikněte na třetí tlačítko a uvidíte, že je vše v pořádku.

A co máme dělat?

Lidstvo je jako nešťastné dítě, sedí v tomto malém domě uprostřed lesa a neví, jak se chovat. Ukazuje se, že abychom se mohli stát svobodnými, musíme se správně vyvíjet.

Když člověk vyjde ze svého domu do lesa, do hor, věří, že „jde do přírody“ – a to je špatný přístup. Jako by vyšel ze svého domu do domu, který vlastní živočichové. Jenže příroda je také jeho domovem! Musíme přestat považovat integritu přírody za něco, co existuje mimo nás.

Musíme pocítit, že jsme uvnitř přírody a ovlivňujeme ji a příroda ovlivňuje nás, že spojení mezi námi není správné, a proto se člověk musí změnit.

Neživý, rostlinný a živočišný svět se v souladu s přírodou nachází instinktivně. Také člověk musí být v naprostém souladu s celým přírodním systémem, přestože jeho přirozenost je pravým opakem.

Pokud se chceme povznést nad živočišnou úroveň, musíme v sobě sami rozvinout správný postoj k přírodě: cítit, že existujeme v integrálním systému, naučit se být integrální ve vztahu k neživému, rostlinnému a živočišnému světu i k celému lidskému systému.

Jsme povinni budovat lidský systém podle stejných principů, kterými se v přírodě řídí neživý, rostlinný a živočišný systém. To znamená, že se od přírody musíme naučit, jak budovat lidský systém, protože jsme ukončili náš vývoj na živočišné úrovni a začali jsme se rozvíjet dále. A zde, na vnitřní lidské úrovni, se musíme začít doplňovat.

Úkolem člověka je se od přírody naučit, jak s ní být spojen.

Příroda nám ukazuje, že jsou všechny její prvky vzájemně spojeny. Tento vztah lze vysledovat na všech úrovních.

Vyvstává otázka: jak se může člověk zapojit do tohoto systému, aby správně cítil okolní prostředí a byl s ním ve vztahu vzájemného dávání a přijímání, to znamená, aby byl v rovnováze s přírodou stejně, jako se instinktivně doplňují všechny její části: neživý svět, rostliny a zvířata.

Nám se zdá, že se vzájemně ničí a zabíjejí, ale takto nám to představuje náš egoistický pohled. Ve skutečnosti instinktivně zachovávají správnou rovnováhu, kterou jim ukládá obecný zákon přírody.

Ale člověka tento zákon nezavazuje, neboť ho musí dodržovat vědomě. Zvířata jsou ovládána instinktem, ale člověk musí vyvinout k rovnováze s přírodou vlastní úsilí.