Co opravdu chtějí ti, kteří nám říkají pravdu?

Jeden anonymní student mi napsal dopis, ve kterém říká, že si nemůže pomoci než lidem říkat pravdu. Říká, že trpí, pokud si ji nechává pro sebe a neví, jak se s tím má vyrovnat, a proto se ptá, co by s tím měl dělat.

Zaprvé, on pravdu nezná. Ví jen to, co mu říká jeho ego. Navíc jeho „výkřik“ ve skutečnosti nevychází z hloubi jeho srdce, ale z jeho ega: chce ostatním vnutit svůj názor o tom, co je pravda nebo ne. Domnívá se, že rozumí situaci ostatních lidí, co dělají špatně a co správně, a proto jim chce vnutit svoje pochopení

Zde není nic jiného kromě ega, které, jak bych dodal, musí být zcela zničeno. Kdo mu dává právo na vnucování svých názorů, pocitů a preferencí ostatním? Požádal ho někdo o to nebo to někdo od něho očekával? Dokonce i když se domnívá, že to dělá jako laskavost, stále mu to nedává právo je zaplavovat svými znalostmi, závěry, preferencemi a cíli.

Pokud chcete znát pravdu, tak pravdou je, že lidem musí být dána svobodná volba: potřebují si vybrat svou vlastní pravdu a to je celé. To je tím nejdůležitějším principem vzdělání – jak pro děti, tak pro dospělé.

To, co by měl udělat, je zůstat zticha a uvědomit si, jak je soustředěný na sebe a to do té míry, že svými názory obtěžuje ostatní. Tohle by měla být lekce, pro tohoto studenta i pro nás všechny, když se cítíme lepší a více informovaní než jsou ostatní. Také by nás to mělo naučit, jak se chovat k lidem, kteří nám „říkají pravdu“.