COVID – 19 vyžaduje vzájemnou odpovědnost

Hovoří se o tom, že COVID-19 je trestem přírody za špatné zacházení s ní. S úctou nesouhlasím. Jak to vidím já – v přírodě nejsou žádné tresty; jsou to přírodní zákony.

Například gravitace je přírodní zákon. Pokud skočíte ze střechy výškové budovy a myslíte si, že můžete létat, zemřete, i když si v polovině cesty dolů budete užívat výhled a vítr ve tváři, myslíce si, že se na vás život usmívá. Pokud se však budete řídit gravitačním zákonem a zůstanete na pevné střeše, budete v bezpečí.

Po staletí se lidstvo chovalo jako ten hlupák na střeše a předstíralo, že je tím, čím není: jediným vládcem Země. Vyskočili jsme příliš vysoko a nyní letíme dolů volným pádem. Na naší cestě dolů jsme oslavovali naše úspěchy se slovy: „Zatím to ujde.“ Byli jsme však oklamáni naší sebestřednou přirozeností, která překroutila naše vnímání reality. Nyní, když se země pod námi rychle přibližuje, existuje jen jeden padák, který můžeme otevřít, a zastavit tak volný pád: sladit lidskou přirozenost se zbytkem přírody. Nic jiného nezabrání kolizi s asfaltem dole.

Hrady z písku

Během několika týdnů koronavirus zastavil civilizaci v jejích zajetých kolejích. Turistika, doprava, sport, zábava, kultura, průmysl, vzdělávání, společenský život, a dokonce i naše schopnost shromáždit se k modlitbě byly přerušeny. Stručně řečeno, virus zastavil naše životy. Většina lidí má stále základní prostředky, jako je jídlo a střecha nad hlavou, ale i to je do budoucna nejisté.

Současně se během několika málo týdnů viru COVID-19 podařilo obnovit mnoho aspektů přírody, které byly lidmi potlačeny. Vzduch v Číně je poprvé po desetiletích čistý. A můžete také vidět plavat ryby v kdysi kalné vodě kanálů v Benátkách, kam se po mnoha letech své nepřítomnosti vrací i labutě. Příroda se zřetelně omlazuje. Není to odplata lidstvu; pouze nás to odděluje od zbytku přírody a obnovuje se harmonie a rovnováha.

Koronavirus nám posílá zprávu: Lidská přirozenost, která vytvořila civilizaci, jíž si tak ceníme, je v rozporu se zbytkem přírody. Poškozuje zbytek světa a škodí také nám lidem.

Svět, ve kterém žijeme, je odrazem interakcí mezi jeho částmi. Zatímco příroda se vyvíjí prostřednictvím harmonické spolupráce, my jsme byli poháněni bojem o moc a nadvládu. Stejně jako nezbedné děti, které staví hrady z písku, bojujeme za to, abychom postavili ty naše a rozbili ty, jenž jsou kohokoliv jiného, dokud nepřišel příliv a všechny je nespláchl, abychom mohli začít znovu a správně.

Homeostáza a vzájemná odpovědnost

Když byli vyhubeni vlci z Yellowstonského národního parku ve Wyomingu v USA, utrpěl tím celý ekosystém. Přemnožení býložravci vyčerpali flóru, vodní toky se odchýlily od svých běžných tras kvůli nedostatku vegetace na březích a zdraví zvířat se zhoršovalo, protože slabí a nemocní jedinci nebyli redukováni predátory. Když byli vlci znovu vpuštěni do parku, obnovila se rovnováha i zdraví.

Přírodní zákon, který řídí tuto rovnováhu, je známý jako „homeostáza“, která je definována jako tendence ke stavu rovnováhy mezi různými, ale vzájemně závislými prvky nebo skupinami prvků organismu, populace nebo skupiny.

My, lidé, postrádáme instinkty, které ve zbytku přírody udržují homeostázu. Místo toho ji musíme rozvíjet vědomě a dobrovolně. Lidská homeostáza nebude přírodním zákonem, který nás přirozeně vede, ale zásadou sociální, která bude tvořit základ naší společnosti. Touto zásadou bude „vzájemná odpovědnost“. Stejně jako homeostáza i vzájemná odpovědnost znamená tendenci k rovnováze mezi různými, ale vzájemně závislými prvky. Ale u lidí je to spíše tendence vědomá než vrozená.

Pokud do našich společenství zaneseme vzájemnou odpovědnost, budeme schopni jako lidská společnost i nadále růst a prosperovat. Pokud se tomu budeme vyhýbat, příroda nás donutí chovat se vyváženějším způsobem jako dnes v případě koronaviru. A čím tvrdošíjněji to budeme odmítat, tím agresivněji nás k tomu bude příroda tlačit.

V praxi by mělo dojít k zavedení vzájemné odpovědnosti na fyzické a intelektuální úrovni. V prvním případě se vlády budou muset postarat o základní potřeby lidí v oblasti potravin, zdravotní péče a bydlení. Na druhé úrovni musíme vytvořit on-line vzdělávací systém, v němž vědci a další učenci představí pojem vzájemné odpovědnosti a vysvětlí, proč to dnešní realita vyžaduje.

Myšlenka těchto vzdělávacích programů není jen pomoci lidstvu překonat virus. Myšlenkou je spíše změnit paradigma, které řídí naše životy, od zaměření na „já“ k orientaci na „my“. Staré paradigma je důvodem, proč koronavirus zastavil naši civilizaci, abychom mohli postavit takovou, která je založena na vzájemné odpovědnosti, přičemž jakékoli zpoždění může znamenat, že už bude příliš pozdě.