Duchovní „fotografie“

Vyprávěl jste, jak Váš učitel Rabaš otevřel na libovolné stránce knihu „Šamati“ a začal číst nějaký odstavec. Tím jako by navazoval své spojení se Stvořitelem.

Je to tedy člověku předurčeno, jednoduše, že se musí do tohoto procesu zapojit?

Předpokládejme, že se dívám na fotografie a ty ve mně vyvolávají nějaké vzpomínky, pocity, poznání.

Nacházím se v nějakém světě, a proto, když se dívám na fotografii z tohoto světa, okamžitě mě to uvede do určitého stavu. Tato fotografie vytahuje z mé paměti nejrůznější vzpomínky a já si přestavuji to, co ve mně vyvolávají.

Jak se to děje v duchovním? Naprosto stejným způsobem. Mám obrovské množství duchovních „fotografii“. A když o něčem mluvíš, já okamžitě vstupuji do tohoto systému. Ty mi ho jakoby připomínáš, ladíš mě na něj.

Říkáš: „Pamatujete, jak jsme byli jednou tam a jednou zase tady?“ – „Ano, vzpomínám si“.

„Tak víte to…, nebo že to a to…“. A já si představuji, o čem mluvíš, jsem uvnitř toho stavu.

V duchovním neexistuje čas. Přecházím ze stavu do stavu v souladu se svými touhami, s vnitřními informačními geny.