Hrozí nám jaderná válka nyní více či méně než během studené války?

Dnes se mluví o tom, že riziko použití jaderných zbraní celosvětově je v současnosti na vrcholu od studené války. Národy vyzbrojené jadernými zbraněmi neúnavně zvyšují a modernizují své zbraně a neprojevují žádný sklon k vyjednávání, mírovým rozhovorům nebo snižování svého jaderného arzenálu. V 70. a 80. letech jsme o tomto tématu slýchali mnohem více, ale od té doby se to na nějakou dobu vytratilo. Koncern je ale zpět a počet jaderných hlavic ve světě poprvé od studené války stoupá.

Jedním z klíčových rozdílů v dnešní diskusi o jaderných zbraních je to, že se nemluví o dosažení nějakých dohod, jak tomu bylo v minulosti. Neutuchající růst egoismu – touhy užívat si na úkor druhých – učinil z vyjednávání zbytečnou snahu, protože uzavření dohody s jednou zemí stále nezahrnuje asi 20 dalších, které se nebudou obtěžovat vyjednáváním.

Je to skutečně krutá realita a není cesty ven. Všichni prostě sedí na svém jaderném arzenálu ve stavu vzájemné nedůvěry. Světové mocnosti pokračují v hromadění zbraní a do hry vstupují i země, které dříve žádné zbraně neměly.

Existuje cesta ven z tohoto závodu v jaderném zbrojení? Bezútěšný scénář je, že vyhodíme do povětří celou planetu. Ten nadějnější je, že do našich životů začneme zařazovat učení obohacující spojení a převrátíme svou egoistickou povahu vlastního prospěchu na úkor druhých k jejímu opaku, touze pracovat a žít ve prospěch druhých, a tím buď zničíme zbraně vyrobené za účelem ubližování a zabíjení, nebo je během toho znovu použije pro mírové účely.

Je iluzí si myslet, že se všichni pozitivně spojí a tím se vyřeší rostoucí úzkost z jaderné války – neboť je to opravdu nereálné.

Kdy to bude reálné?

Jediné, co můžeme udělat, je pokračovat v práci na sobě, abychom se stali více pečujícími, podporujícími a milujícími, a také pokračovat v šíření informací o tom, jak se povznést nad svůj egoismus a vytvořit vztahy vzájemné ohleduplnosti.

Věřím, že stále více lidí bude vyvíjet větší úsilí k prosazení jednotného lidského vědomí, až nakonec všechno zapadne na své místo.