Jak maximalizovat potenciál starších ve společnosti

„80 a 4“ je televizní sociální experiment, který se začal v Izraeli vysílat na základě britské dokumentární série, která spojuje předškoláky se staršími lidmi. Zkoumá vzájemné působení věkové skupiny nad 80 let s čtyřletými a zabývá se důležitým tématem mezigenerační integrace: Uvědomují si starší lidé svůj plný potenciál a užitek pro sebe i společnost?

Mezigenerační integrace je ve skutečnosti pouhým moderním pojmem přirozeného spojení, které bývalo v každé domácnosti. Já sám jsem vyrostl v domě s prarodiči na obou stranách. Dali mi více pozornosti než moji rodiče. Samozřejmě, rodiče jsou zaneprázdněni a přepínají pozornost mezi prací a rodinou, navíc zastávají spíše výchovnou roli, zatímco prarodiče mají obecně více vřelý a přátelštější vztah s vnoučaty.

Podle moudrosti Kabaly zahrnuje rodinné spojení tři generace: děti, rodiče a prarodiče. V jazyce Kabaly se takové spojení nazývá Ibur, Jenika a Mochin, tři fáze růstu duše.

Děti a prarodiče sdílejí společnou blízkost k přírodě: dětská nevinnost s nerozvinutými touhami prospívá druhým a vnímání staršího člověka, který žije mimo každodenní shon, protože se již nehoní za penězi, mocí, uznáním a slávou.

Jejich vztah je vzájemně nejprospěšnější.

Pro zdraví, pohodu a vitalitu starších lidí je velmi důležité cítit se jako přispívající členové společnosti. Děti jim ten pocit poskytují. Děti vždy potřebují pomoc a mohou se tak zároveň i učit o různých aspektech života, potřebují si hrát, aby se tak mohli i učit a užívat si.

Když jsou starší lidé v kontaktu s dětmi, snaží se jednat jako oni a hrát si, jako by byli také dětmi. Taková aktivita má na starší lidi vitalizující fyziologický a psychologický účinek, protože jejich systémy začínají fungovat jako u dětí.

Pokud jde o děti, vnímají pozornost a mohou se učit ze znalostí a zkušeností starších lidí, ať už jde o odborné znalosti nebo moudrost ze života.

Navzdory veškerému vědeckému, technologickému a kulturnímu pokroku jsme stále daleko od realizace obrovského nevyužitého potenciálu ve společnosti. Běžnou vyhlídkou je, že jak vyrůstáme, nakonec odejdeme do důchodu, do penze, osvobodíme se od práce a budeme si moci užívat života.

Takový přístup bohužel nezohledňuje jeho škodlivé účinky. Odchod do důchodu místo toho způsobuje, že se ponoříme do sebe, odloučíme se od společnosti, odstoupíme od přispívající role ve společnosti a na oplátku necítíme prospěch ze společnosti – je to hrozný stav.

Přínos pro společnost je metabolismem lidské společnosti.

Mít roli, ve které vyjadřujete sebe sama a odevzdáte se ostatním, vám dává důvod žít a má dlouhodobé pozitivní účinky. Navíc neumíráme, jelikož naše těla stárnou – umíráme, když se oddělíme od společnosti.

V dnešní době se lidé dožívají 90 let a více a místo toho, abychom jejich životní zkušenosti využívali ke společnému dobru, zavřeli jsme je v pečovatelských domovech. Ve zdravé společnosti je se staršími lidmi zacházeno s mnohem větší úctou a s opravdovou žádostí o jejich přispívání společnosti. Pokud by starší lidé zmizeli ze světa, okamžitě bychom pocítili, že svět ztratil určitou sílu a hloubku. Jsou nedílnou součástí přírody a mají obrovský význam.

Doufám, že se společné pohnutky tohoto druhu a aktivnější spojení mezi generacemi stanou samozřejmostí, a my budeme odměněni pocitem, že všichni patříme k jediné společnosti, takové, která považuje každého člověka za velmi cennou a nepostradatelnou bytost, žijící společně v harmonii.