Jak se vyhnout hrozícímu Armagedonu?

Americký prezident Joe Biden ve čtvrtek prohlásil: „Riziko jaderného ‚Armagedonu‘ je nejvyšší za posledních 60 let poté, co ruský prezident Vladimír Putin v souvislosti s ústupem své armády stupňuje své výhružky.“ Oproti tomu článek zveřejněný v Los Angeles Times však uvádí, že „toto prohlášení převyšuje analýzu amerických zpravodajských služeb a ve skutečnosti představitelé národní bezpečnosti tvrdí, že nemají žádné důkazy o tom, že Vladimír Putin má bezprostřední plány na jaderný úder.“ Domnívám se, že v tomto případě bychom měli brát prohlášení obou lídrů jako „zrnko soli“, to znamená, ne moc vážně.

V konečném důsledku se i Rusové obávají následků použití jaderných zbraní. Lidstvo nezažilo, jak vypadá světová jaderná válka. Události v Hirošimě a Nagasaki, jakkoli byly strašné, nejsou ničím ve srovnání s masivní a dlouhotrvající zkázou, kterou by způsobila světová jaderná válka, zejména vzhledem k síle současných atomových a vodíkových bomb.

Hrozby Ruska a jeho spojenců jsou zneklidňující, ale myslím si, že to je právě jejich úmyslem – demoralizovat a zastrašovat. Nedomnívám se, že mají skutečný záměr použít taktické jaderné hlavice nebo jiný druh jaderných zbraní.

Pokud se lidstvo vrhne do světové jaderné války, netušíme, jak to skončí. Myslím, že si to všichni uvědomují a budou podle toho jednat. Ve hře je prostě příliš mnoho, co můžeme ztratit, než abychom hazardovali s jadernou válkou.

Kromě toho by takový útok obrátil celý svět proti agresorovi. Žádná supervelmoc, ať je jakkoli silná a vyzbrojená, se nemůže postavit proti celému světu. Proto jsou hrozby použití jaderných zbraní a deprimující prohlášení o možném jaderném Armagedonu podle mého názoru, alespoň v tuto chvíli, nereálné.

Válka není tou správnou cestou

Avšak svět se jako celek posouvá nepříznivým směrem. Pokud nepochopíme, že válkou nelze dosáhnout politických ani hospodářských výhod, pak se nakonec do třetí světové války ponoříme.

Vývoj na Ukrajině by nás měl všechny znepokojovat a burcovat k tomu, abychom vytvářeli pevnější vazby mezi všemi částmi lidstva a vyhnuli se tak možnému rozpadu globální společnosti.

Vezmeme-li si z této bolestné války ponaučení, možná to dá smysl utrpení, které miliony lidí prožívají. Pokud se z ní nedokážeme poučit, budeme potřebovat další válku, pravděpodobně ještě krutější, abychom souhlasili, že je nutné složit zbraně a zacházet s lidstvem podle toho, čím ve skutečnosti je – jako s jediným celkem, jehož části jsou navzájem propojeny a závislé.

Nakonec se naučíme, že válka není tou správnou cestou. Jen doufám, že se to nenaučíme prostřednictvím jaderné zkázy.