Kdo se bojí vysoké nezaměstnanosti?

Po krizi se do práce nevracíme tak, jak to bylo obvyklé dříve. V Číně je zpátky znečištění ovzduší, protože továrny opět běží na plné obrátky. Zákazníci se však do doby před koronavirem nevrátí. Ameriku čekají bankroty a vyšší daně, říká Larry Fink z BlackRocku, největšího správce aktiv na světě. Podle agentury Reuters také Evropa pravděpodobně zvýší daně, aby pokryla své „granty na obnovu po koronaviru“. Světový trh s luxusním zbožím „směřuje k poklesu o 18 procent,“ píše South China Morning Post.

„Když se lidé dozvědí o důležitosti solidarity, vzájemné odpovědnosti a dalších sociálních hodnotách a když se stanou aktivními členy, kteří budou tyto hodnoty uskutečňovat v praxi, poroste jejich sebevědomí.”

Takže se do práce skutečně nevracíme tak, jak to bylo obvyklé dříve. Nejedná se jen o vyšší daně a nezaměstnanost. Nevracíme se ke způsobu života, jakým jsme žili, protože nás tento způsob dovedl tam, kde se nacházíme nyní – k nařízené izolaci a jejímu postupnému uvolňování, k obavám z budoucnosti, nejistotě z přítomnosti a všeobecnému zmatku. Mnoho lidí se prostě zpět k předchozímu životu vrátit nechce; nebyl tak skvělý.

Protože nezaměstnanost zůstane trvale vysoká, mnoho lidí se bude obávat nedostatku peněz. A ti, kteří jsou zaměstnáni, se také lehkomyslně nevrátí zpět do doby před virem, takže mnoho podniků nepřežije. I kdyby nám zůstaly nějaké peníze navíc, stejně si nevyrazíme ven na nákupy, jelikož nám to nedovolí zvyšující se daně a bankroty.

Světlo na konci tunelu

Navzdory všemu, co jsem právě napsal, jsem velmi šťastný z toho, kde se právě nacházíme, ačkoli bych si přál, abychom do současné situace dostali jednodušším způsobem. Ať už je to jakkoliv, konečně jsme dospěli do neodvratitelného stavu, kdy jsou úřady nuceny problém řešit. Dávky v nezaměstnanosti a potravinové lístky nic nevyřeší. Desítky milionů lidí jsou trvale vyloučeny z pracovního trhu a předpokládá se, že jejich počet bude stoupat.

To vyžaduje generální opravu, celkové přepracování struktury společnosti. Jediným východiskem, jak se vyhnout úplnému sociálnímu kolapsu, výbuchům nepokojů a násilí, vyhlášení stanného práva a kdo ví, jakým dalším nepříjemnostem, je udělat dvě jednoduché věci:

1. Poskytnout každému, kdo má nárok na státní dávky, stipendium, které nahradí všechny ostatní dávky. Stipendium bude stačit ke slušnému – ale ne přepychovému – životu. Každý člověk musí dostat jídlo, oblečení, bydlení, zdravotní péči, vzdělání a nějaký odpočinek a dovolenou. To jsou základní lidské potřeby, nikoli luxus.

2. Na oplátku za přijetí stipendia se každý člověk zúčastní kurzů, které mu poskytnou informace o světě, ve kterém žijeme. Z pohledu správy věcí veřejných, základních financí, včetně dalších dovedností, které zahrnují více informací o situaci současného světa po koronavirové krizi.

Cílem těchto studií není pouze vzdělávat lidi, i když toto je také důležité. Cílem je pomoci jim, aby se sociálně a emocionálně navzájem propojili, se svými rodinami, městy a svojí zemí. Lidé, kteří mají pocit, že patří tam, kde jsou, nevycházejí ven na ulici, aby ničili svá vlastní města nebo země, a obzvlášť to nebudou dělat, pokud jsou jejich osobní finance ochráněny.

Postupem času se sami absolventi programu stanou učiteli, protože více a více lidí bude trvale bez práce. Ale na rozdíl od současného stavu, kdy se nezaměstnaní lidé často cítí poníženi a ztrácí sebeúctu, sociální přínos těchto studijních programů bude natolik významný, že se k němu lidé s radostí připojí.

Jakmile se lidé dozvědí o důležitosti solidarity, vzájemné odpovědnosti a dalších sociálních výhodách, jejich sebeúcta poroste s tím, jak se stanou aktivními účastníky, kteří v praxi uskutečňují tyto hodnoty. Stejně jako dnes nabízíme sociální služby a považujeme to za důležité, lidé, kteří se zabývají tímto studiem, budou natolik propojení a laskaví, že změní celou atmosféru ve svém okolí a v jejich komunitách. Jejich obrovský přínos pro soudržnost společnosti bude tak významný, že se stanou pilíři společnosti, základem pro budování udržitelné a šťastné komunity.

Pokud se nám tato světlá budoucnost zdá mlhavá, je to proto, že zatím nejsme schopni plně uchopit hloubku změn, kterou nám všem COVID-19 přinesl. Navždy nás změnil. Až na konci tohoto úderu vyjdeme ven, budeme za něj vděční. Možná budeme litovat pouze toho, že jsme potřebovali pandemii, aby nám ukázala to, co je samozřejmé.