Kdy přijde Mesiáš?

Galina Azaria píše: „Michaeli Leitmane, jsem velmi vděčná za Vaše poučné a vzdělávací programy. Zajímá mě jedna otázka – kromě Vás na ni nikdo jiný neodpoví. Kdo je Mesiáš? Přijde Mesiáš brzy? Pokud přijde, nastanou na naší planetě změny? Proč na něj tolik lidí čeká? Kdo to je?“

Mesiáš není osoba. Je to zvláštní přírodní síla, která nás přitahuje. Proto se mu říká „Mesiáš“ – od slova „mošech“ (přitahující). Vytahuje nás z našeho sobectví, a tím nás sbližuje, pomáhá nám vytvářet lepší atmosféru, lepší společnost, lepší rodiny atd.

Tato pozitivní síla působí i nyní, ale ve velmi malé intenzitě. Blížíme se však ke stavu, kdy budou všichni v jedné myšlence a přání, aby se tato síla začala projevovat stále silněji.

Navzdory tomu, že jsme sobci? Trochu si to protiřečí. On nás vyvádí ze sobectví a sobci si najednou pomyslí: „Nechť přijde Mesiáš.“ Proč tak začnou přemýšlet?

Teoreticky se všichni shodneme na tom, že chceme vyjít ze sobectví, ale nikdo si nechce přiznat, že je sobec.

Pokud nás tedy začne Mesiáš povznášet, bude to jako se současnou pandemií. Do světa vstoupí něco podobného, jako je virus a bude nás obrušovat, dokud nebudeme ochotni se od tohoto sobectví osvobodit.

On nám musí ukázat, že je to nutné. Ukázat nám přesně to, co nám ubližuje. Lidé na světě necítí, co jim ubližuje. On nám musí ukázat, co je zlo. A pak nás z něj postupně, s naším souhlasem, vyvede ven.

A co je za tím rozhraním?

Tam je stejný život, jen ne egoistický, žiješ pro druhého a stejně tak každý žije pro ostatní. Je to úplně jiný systém vztahů, vazeb, hodnot. A pak je všechno dobré.

Jaký je to systém hodnot? Existuje tam pojem jako je „láska“?

Neexistuje nic jiného než konání dobra druhému. V tom člověk nachází svou svobodu, svůj osud, své předurčení.

Takže mě ani nenapadne, že bych si něco urval pro sebe, jen pro sebe?

To tam je také. Ale když se nad to člověk povznese, má z toho obrovské potěšení. Kdyby tam nebyla žádná myšlenka na přijímání pro sebe, tak s čím by se mohla srovnat rozkoš z odevzdání a lásky? Proto zůstává „hromadění pro sebe“.

Neboť povznést se nad svou přirozenost přináší obrovské potěšení. A k tomu člověk zatouží dojít.