Když se lež stane pravdou

Žijeme v době zhroucení všech dekorací a obalů lži. Pozlátka, pravidla oblékání, způsoby, značky, půvab, estetika, PR – všechny tyto rekvizity ztrácejí nad lidmi svou moc. Dnes se pověstná anglická okázalost hodí snad jen do komedií. Diplomatické ceremoniály již nejsou působivé a přestaly plnit svůj účel.

Svět už nemůže tolerovat lži, nemůže se za ně schovávat. Titíž diplomaté a politici se stále méně stydí za své špinavé hry. Zejména během konfliktů a válek. Jejich skutečné úmysly však prosvítají skrze zbytky konvencí a pokusů „zachovat si tvář“. Z velké části to usnadňuje odhalení podstaty věci. V minulosti hry na šlechetnou pravdu plnily svůj účel, dnes ztratily veškerý význam.

Nastala unikátní situace: lež je podporována, i když v ní vlastně nikdo nevěří. Pokud však lež prokoukne, o jaký druh lži se tedy jedná? Lež je lží, dokud nevíme, že je to lež. A když je odhalena, skutečnost odhalení se stává pravdou. Takže zbavením se falešných hábitů se svět vydá správným směrem a přiblíží se k pochopení podstaty.

A podstatou je toto: v jádru lidské povahy je bezostyšné, nestoudné a hanebné sobectví. V tom jsme všichni stejní a podobní – velcí i malí, civilizovaní i ne tak civilizovaní, intelektuálové i prosťáčci. Ve výsledku se každý zabývá jen tím, co je pro něj osobně výhodné.

Dříve jsme brali ohled na ostatní – třeba jen proto, abychom jim prodali lži. V dnešní době jsou však lži tak rozšířené, že je to vidět pouhým okem. Díky tomu si svět při pohledu na zástupy „nahých králů“ postupně uvědomuje zlo. Poznává ho na všech úrovních komunikace a dorozumívání, ať už jde o děti, dospívající nebo dospělé. Už tušíme, kdo jsme, i když ne každý to formuluje dostatečně otevřeně.

„Jsem šťastný za odhalené a odhalující se nedokonalosti,“ napsal velký kabalista 20. století Ba’al HaSulam. „Lituji však vad, které ještě nebyly odhaleny, protože skrytá vada je beznadějná.“

Vskutku, člověk by se měl radovat, když lež praská ve švech a pravda vychází najevo. Možná, že je nepříjemná, ale bez ní, stejně jako bez správné diagnózy, se nevyléčíme. Odhalená lež je nejblíže pravdě. Ve skutečnosti je to pravda.

Jen je třeba co nejdříve odhalit pravdu – pochopit, že nás všechny pohání egoismus. Když pak rozpoznáme scénář sebelásky, když rozpoznáme egoistické lháře v nás, staneme se upřímnějšími a zjistíme, kolik škod nám egoismus svou nekonečnou falší přináší.

Právě tato lež, tato bolest, nás povede k nápravě.