Klíč ke skrytému světu
Text Zoharu je místy obtížné číst, protože působí mdle, nevzrušuje, nešokuje, nevyvolává reakce. Vidím, že každého uspává. Ale co se dá dělat, když jsme od duchovního stavu odpojeni a musíme se jím zabývat? Jakou jinou metodikou lze navázat spojení?
Stav, ke kterému se musím přiblížit, není v oblasti mých pocitů a tužeb. Jak se mohu přimět k tomu, abych se k němu přece jen přiblížil? Malé dítě se s potěšením dívá na šoféra – pro něj je velký. Pilot je ještě větší. Hasič je prostě hrdina.
Vidí příklady – a chce se stát také takovým. Má pocit, příklad, vizi, spojení. V tomto egu, v němž přebývá, si dokáže nějak představit žádoucí stav. Sama příroda ho nutí po něm toužit. A pak postupuje egoisticky, poháněn touhou, nutkáním, usilováním.
Stojíme proti skrytému světu. Je skrytý, proto po něm nyní netoužím – až natolik, že ho nevidím a odmítám ho. Nevnímám ho ani jako protikladný, protože pak bych ho viděl jako nenávistný, odporný, odpudivý. Ale nemám ani to.
Jak se k němu tedy mohu přiblížit? Není možné ho spatřit, protože nemám nic, kvůli čemu ho vidět, vždyť po něm netoužím, nemám žádné orgány pro jeho pocítění. Dostal jsem možnost o něm číst, ale slyším slova – a nevím, co znamenají. Žádný takový jev není ve mně, ani v mém světě, v ničem, co znám.
A když mi o tomto skrytém světě vyprávějí pozemskými slovy: „slunce“, „měsíc“, „stařec“, „hory“, „moře“, „kopce“ – to mě mate ještě víc, protože si začínám představovat, co se děje v našem světě, a ne ve světě duchovním. Ukazuje se, že tato slova mě odcizují ještě víc.
Co mám dělat?
Proto kabalisté používají jazyk kabaly. Když si čtete text psaný kabalistickým jazykem, mýlíte se nejméně, protože vidíte, že jde o něco pro vás neznámého: odborné termíny hovořící o touhách, vyjasněních, clonách, světlech, stupních, různých číslech. Je to všechno technika, která mluví o něčem, co je mi zatím skryto. Takový text se čte mnohem lépe, je méně matoucí.
Proč byla kniha Zohar tolik staletí skryta? Čekala na naši dobu, aby se lidé nenechali zmást a nezačali ji zhmotňovat. Dokud Ba‘al HaSulam nenapsal svůj komentář „Sulam“ ke knize Zohar, bylo velmi obtížné ji číst. Kdyby ji začaly číst masy, představovaly by si neznámo co.
I dnes existují někteří „učitelé“, kteří spojují části lidského těla s duchovními činy: pravou ruku s dáváním, levou ruku s přijímáním, uvázání červené šňůrky na levou ruku, to pro ně znamená nápravu atd. Nemají pro to dosažení a myslí si, že to souvisí s tím, co se děje v našem světě, nepřevádějí to na vnitřní pocity, v nichž odhalujeme duchovní síly.
Skrze touhu bez touhy
Musíme vytrvale pokračovat ve čtení knihy Zohar a čekat, až na nás začnou působit Světla skrytá ve slovech. A ono to funguje! Nemáme mocnější knihu, která by na nás působila tak silně jako Zohar.
Spojení se skrytým světem nelze vybudovat jinak. Potřebuješ nějaký adaptér, prostředníka. Co je tímto prostředníkem? Dozvíš se o něčem neznámém a snažíš se společně se svými přáteli k tomu směřovat.
A i když nemáš o co se snažit, ale přesto ti všichni říkají, že je to důležité a neodhalené, začne to na tebe působit a co bylo doteď prázdné, začíná být pro tebe důležité. Proč? Protože je to důležité pro okolí.
A ve skutečnosti to není důležité ani pro tvé okolí, oni působí pouze na tebe – a to stačí. Pak se může u tebe vyvinout touha po protikladném duchovním světě, i když po něm netoužíš. Tak dosáhneme duchovního – skrze touhu bez touhy.
Jinak duchovní svět nikdy neobjevíš, nebo ho objevíš až pod tlakem velkého utrpení, kdy přijdou údery a ty se k němu budeš upínat ze zoufalství, a ne proto, že sis v prostředí přátel vybudoval touhu po duchovním. Tomu se říká postupovat po cestě utrpení, nikoli po cestě Světla.
Rozhodni se, co chceš!
Pokud jsi dostal možnost postupovat se Světlem, probouzet ho svou touhou, vstřebanou z tvého okolí, a tuto možnost nevyužiješ, čeká tě utrpení, protože podle plánu stvoření jsi povinen se pozdvihovat.
Zdá se, že máme jedinou svobodu – a to zvolit si, zda budeme postupovat s dobrem, nebo se zlem. Ale pokrok je jistý. Máš pouze možnost zvolit si tu či onu cestu, jako dítě – stát se dobrým, nebo zůstat zlým. Ale konec cesty je předem daný a známý a čas je vyměřený. Vše je od počátku dáno – kromě tvého přístupu.
Nyní tedy stojíme před nesmírně kritickým bodem rozhodnutí: považujeme čtení knihy Zohar za lék? Je pravda, že se mi chce spát, nic mě nevzrušuje, text je nepřitažlivý a naprosto bez chuti. Zohar uspává…
Ale toto je ten nejsprávnější stav. Ukazuje se ti, že nemáš žádné spojení s duchovnem. Získej nyní své touhy ze svého prostředí! Je odpovědností každého z nás poskytnout ostatním jistotu, že se probudí. A pak, ze všeobecného probuzení, když si budeme přát probudit všechny, přijde obklopující Světlo, provede v nás malou změnu – a my okamžitě začneme cítit to, co je napsáno v knize Zohar.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!