Láska a strach – v jednom flakónku

„A proto není možné pochopit cokoli v plné míře, pokud k tomu neexistuje protiklad. Například není možné ocenit dobro, pokud neexistuje jeho protiklad, který poukazuje na špatné – jako je třeba: hořké-sladké, nenávist-láska, hlad-sytost, žízeň-naplnění, odloučení-spojení.

Z toho je zřejmé, že není možné dospět k lásce a spojení předtím, než pocítíme nenávist k odloučení.“
(Ba’al HaSulam, „Šamati“, článek 34 „Výhoda země – ve všem“)

Pokud chceme být moudří a umět ocenit jakýkoli svůj stav, musíme se nutně ocitnout ve stavu, který je k němu protikladný, a potom budeme schopni ocenit to, co máme. Vždyť v tomto případě pociťujeme strach, že můžeme ztratit to, co máme, a proto si toho vážíme a neopouštíme to.

To je skutečný pocit sblížení.

Je třeba neustále udržovat takovou obavu. Milovat někoho a udržovat v sobě neustálý pocit strachu ze ztráty lásky – to je velké umění. Jinak je to dětská láska, která nemá žádnou hodnotu.

Proč k pochopení lásky nestačí jen prožít odloučení, proč je třeba v odloučení právě nenávidět?

Co znamená „prožít“? Prožil a zapomněl? Ne! Pak nebudeš cítit lásku, ale jen nějaký lehký příjemný pocit. O tom je řečeno, že není chytřejšího člověka než zkušený, který prošel všemi stavy a umí ocenit radost z toho, co má, ve srovnání s tím, co může ztratit. A pak bude to, co má, skutečně opatrovat. Jinak o všechno přijde.

V zásadě nám jsou všechny četné koloběhy života dány proto, abychom nashromáždili zkušenosti, začali si vážit toho, co máme, a díky tomu nalezli skutečné štěstí. A toto štěstí se bude skládat z k němu protikladného špatného stavu. My sami jsme tak stvořeni, vždyť jsme stvoření, která jsou protikladná ke Stvořiteli.