Limity technologického rozvoje

Evidentní kontrast mezi realitou a životem, který bychom mohli žít, je stále palčivější. Je to bolestivé, protože bychom mohli žít v ráji. Namísto toho si vlastním přičiněním děláme ze života na zemi peklo. Jediný způsob, jak dospět k životu v ráji, je změnit náš postoj z agresivity ke spolupráci. Všechny rozpory a nepřátelství, která v současnosti v lidské společnosti vnímáme, zmizí a lidé budou fungovat jako jeden celek, jehož prvky budou plnit své úkoly v dokonalé harmonii se všemi ostatními prvky ve stvoření.

Některé části lidstva prošly všemi vývojovými etapami od doby kamenné přes dobu bronzovou a železnou, feudalismus a otroctví až po socialismus a kapitalismus, autokracii a demokracii. Zároveň jiné části lidstva uvízly v některém ze třech nejstarších stádií rozvoje. Propast mezi stupni vývoje na různých místech světa vytváří mezery v každém aspektu života lidí a brzdí pokrok lidstva.

V takové situaci nemohou pomoci ani nejvyspělejší technologie. Dokonce i tam, kde jsou zavedeny, je lidé využívají spíše ke vzájemnému ubližování, místo toho, aby pozvedly lidstvo do výšin, kterých může dosáhnout. Řešení problémů lidstva proto nespočívá v technologickém růstu, ale v odpovídajícím vzdělávání, které lidstvo pozvedne z barbarství vzájemného zneužívání a ničení.

To, co se nyní musí změnit, není způsob komunikace, ale to, jak se navzájem spojujeme. Pokud se pozvedneme z pozice neustálé bojovnosti a přestaneme se chovat jako klany jeskynních lidí bojujících o loviště, a pokud se začneme chovat jako globální lidská společnost, kterou již nyní jsme, budeme schopni maximálně využívat výhody technologií ve prospěch celého lidstva.

Svět už odmítá tolerovat tyrany

Myslím, že už dnes je zřejmé, že agresivita se nevyplácí. Musíme si uvědomit, že celá struktura a směr vývoje vede k větší spolupráci a propojení. Přestože příroda vytvořila protichůdné síly, neexistují v ní války, ale vzájemné doplňování se. Každý prvek v přírodě je závislý na svém protikladu a podporuje jej. Kdybychom to pochopili, využívali bychom výhod vzájemného doplňování, místo beznadějné snahy zničit ty, které považujeme za nepřátele.

Ve své zaslepenosti nevidíme, že naše vlastní přežití a prosperita závisí na přežití a prosperitě právě těchto nepřátel. Kdybychom si uvědomili tuto jednoduchou pravdu, pochopili bychom nesmyslnost války.

Neumíme si ani představit, jaké síly uvolníme, když začneme spolupracovat místo vzájemného ničení se. Všechno, co v současnosti pracuje proti nám, začne pracovat v náš prospěch, protože i my budeme pracovat ve společný prospěch.

Nyní máme pocit, jako by všechno usilovalo o zničení nebo ovládnutí všeho a všech ostatních. Správná spolupráce znamená přesný opak – v zájmu celku každý podporuje a pracuje pro všechny ostatní. Kdyby vesmír takhle nefungoval, neexistoval by ani zlomek vteřiny. Když to pochopíme a začneme podle toho fungovat, objevíme novou realitu hojnosti a neomezených sil, které všechny pracují v náš prospěch.

Jediný způsob, jak k tomu dospět, je změnit náš postoj, jak bylo řečeno výše, z agresivity ke spolupráci. Všechny rozpory a nepřátelství, která v současnosti v lidské společnosti vnímáme, zmizí a lidé budou fungovat jako jeden celek. Jednotlivé prvky budou plnit své úkoly v dokonalé harmonii se všemi ostatními prvky ve stvoření.

Technologický rozvoj přestane být problémem, protože fungující celek zajistí, že každý dostane přesně to, co potřebuje, tolik, kolik potřebuje, a přesně tehdy, když to potřebuje. Jednoduchá změna našeho myšlení nás uvede do věku hojnosti.