Planeta v plamenech

Letos v létě hoří lesy obzvláště. Řecko, Turecko, Itálie, Amerika, Rusko a další a další… No, chápu. Co dalšího bude ve zprávách?

Výzvy v oblasti životního prostředí se nám zdají být příliš velké. Nevidíme žádný způsob, jak ovlivnit to, co se děje, a tak mávneme rukou nad tvrdými záběry z obrazovek. Ale marně. Globální problémy naznačují lidstvu globální řešení a jednoho dne ho pod tlakem přírody budeme muset realizovat. Tak proč ne teď?

Podle vědců se dnes téměř všechny země potýkají s problémy životního prostředí. Extrémní výkyvy počasí jsou na vzestupu. Před námi je další tání ledovců, stoupající hladina oceánů, rostoucí průměrné teploty, zesílení hurikánů, sucha, záplav, abnormální vlny veder a další „slasti“.

Jak zastavit tento proces? Snížením emisí skleníkových plynů?
Tak s tím zásadně nesouhlasím.

Člověk a příroda

Je nemožné snížit teplotu planety bez správné diagnózy. A k tomu potřebujete vidět celý obraz. Koneckonců mluvíme o jediném globálním systému, který zahrnuje čtyři úrovně: neživou, rostlinnou, zvířecí a lidskou. Na prvních třech úrovních je systém schopen dokonale udržovat rovnováhu podle požadavků aktuální situace. A pouze člověk je v nerovnováze.

Proč se tedy systém propadá do takové děsivé nerovnováhy? Co jej vlastně vyvádí z rovnováhy?

Abychom to pochopili, musíme vykouknout z ulity dogmat, ve které jsme od raného dětství uvězněni.
Ano, člověk je nejvyšším článkem, ale není dobyvatelem přírody. Člověk není ten, kdo může podřizovat nižší úrovně svým choutkám a rozmarům. Člověk je něco víc. A narodil se pro něco úplně jiného.

Dnes ignorujeme svůj skutečný potenciál – potenciál ducha, nikoli těla. V uspokojování svých materiálních potřeb nemáme žádné hranice, ale skutečné lidské hodnoty naopak znehodnocujeme a ignorujeme. V důsledku toho nejsme pány přírody, ale otroky naší vlastní přirozenosti.

Dříve to bylo v pořádku – vždyť jsme rostli a růst vyžaduje čas.

Příroda vedla člověka po této cestě až do bodu, kdy se z něj musí stát opravdový člověk. Musí se změnit, převzít odpovědnost a stát se dospělým. Nemůžeme se vrátit do dětství. Pokud bychom to odmítali, bude to jen horší. Koneckonců, příroda je zákon a ty jsou neměnné.

Lidský potenciál

Člověk je ten, kdo ví, jak upřednostnit dobro ostatních nad své vlastní. Kdo si cení vzájemnosti nad sebeláskou. Kdo má rád službu druhým ve společnosti, která se cítí jako jedna rodina. Ostatně, taková by měla být lidská společnost, ne? K tomu nás přivedla příroda.

Přiznejme si: máme společný problém, ale ne klimatický, ale v mezilidských vztazích, a bez správného řešení se z toho nedostaneme. Nakonec nás Příroda stejně přitlačí ke zdi našeho vlastního sobectví. Bude silně a nemilosrdně tlačit. Ale stále máme čas se tomu vyhnout. Existuje čas na změny v sobě, ve společnosti, na lidské úrovni systému, na kterém jsou všichni ostatní zcela závislí.

Planeta hoří ohněm sobectví. Planeta je sužována lidskými hádkami, konkurencí, konzumerismem a hladem, lhostejností, neústupností, merkantilismem. Někde je to všechno skryto, někde je to naopak ukázáno. Jde ale o to, že s takovým zavazadlem nemůžete prorazit do budoucnosti. Čelíme rozhodující fázi univerzálního lidského vývoje a naše odmítání této změny vrhá další úrovně přírody do chaosu.

A zároveň můžeme obnovit rovnováhu systému, pokud se vyrovnáme sami – pokud začneme budovat mezilidské vztahy na lidské úrovni. To za nás nikdo neudělá. A to je jediné, co potřebujeme. Klima ve společnosti určuje klima na planetě.