Porod a kojení

Dnes je trend krmit novorozence umělou výživou velmi častý. Ženy nechtějí krmit přirozeným způsobem. Říká se, že při krmení umělou výživou nevzniká u matky pocit lásky k dítěti.

Je to přirozené. Víme, že láska vzniká k tomu, kdo je nám drahý. A jelikož jsme sobečtí, je nám drahý ten, do koho vkládáme. Vždyť ty dáváš sám sebe, své. A pak ta část, kterou do něj vložíš, je ti drahá.

Ukazuje se, že ti není drahý sám člověk, ale ty, který jsi ho porodil, vychoval a tak dále, jsi drahý sám sobě. Proto čím je porod těžší, tím více matka dítě miluje. U císařského řezu tomu tak není.

Totéž platí pro kojení. Pokud se dítě narodí císařským řezem, pak se mléko nemusí objevit, protože impuls k němu je dán právě během porodu. Podle kabaly, všechny hormony, vše, co bylo v matce kolem dítěte, co ho vytvářelo, chránilo a formovalo, stoupá vzhůru do mléčného systému a pak se začíná produkovat mléko.

Právě ten systém, který se o něj vnitřně staral, se posouvá na další úroveň a začíná kojení. To znamená, že mléko je jako krev, která se pozvedla (zvýšené) na takovou úroveň, na které ji dítě může strávit. Krev je nižší úroveň, mléko je vyšší úroveň.

Kabala hovoří o tom, že dítě narozené přirozenou cestou musí být kojeno do dvou let, tzn. dvacet čtyři měsíců. To ale neznamená, že by dítě mělo být krmeno pouze mlékem.

Obecně platí, že dítě by mělo v období kojení dostávat mléko od ženy, ale ne však nutně od své matky. Takových příkladů je v Bibli mnoho.