Potomci kabalistů

Národ Izrael odvozuje svůj původ od svých „otců“, kabalistů. Proto se celá jeho struktura liší od struktury ostatních národů. Dokonce ani králové a ministři, kteří v jejich době vládli, nebyli aristokraté, jak je zvykem u ostatních národů.

Na rozdíl od národů světa měl celý národ, pocházející ze skupiny kabalistů, od počátku jasný zákon, který říkal, že všichni jsou si rovni a nikdo nemá ve vztahu k druhému žádná privilegia, která by si zasloužil, neboť je dostává dědictvím po otci nebo matce.

V národě Izrael nikdy neexistovalo otroctví nebo potlačování jedné části ve vztahu k druhé. Od dob Abraháma se nikdy nestalo, aby nebyl každý chlapec vycvičen k dosažení duchovních věcí, že by neuměl číst, že by nevěděl, pro co žije. To bylo stovky let před zničením Chrámu.

Tímto způsobem byly od počátku zakotveny do základu lidu národa podmínky, zákony a úkoly „Konce nápravy“. Když však na národ zapůsobila síla zničení, převzal zvyky svých sousedů, v důsledku čehož se vše zhroutilo.

A přestože se smísil se všemi národy světa, nevedlo to k žádným změnám v lidech samotných, k žádným změnám v zákonech o nadřazenosti či podřazenosti vůči ostatním, ani ke změnám ve vzdělání, společenských funkcích atd.

Podstatou je, že kabalisté stáli u zrodu národa, a tím byl položen základ k nápravě. Tato skupina skutečně může přinést nápravu zbytku lidstva. Ne tak, že by tyto nápravy sama vykonávala, ale tím, že probouzí podobnost v národech světa.