Proč bychom si měli hrát?

Hra je velmi důležitým prostředkem rozvoje. Když si hrajeme, rozvíjíme nové vztahy a spojení.

Je všeobecně známo, že si děti ke svému rozvoji potřebují hrát. Vynakládáme velké úsilí, abychom jim koupili hry, které jsou pro každou fázi jejich vývoje ty nejvhodnější. Ale u nás, dospělých, to tak jednoznačné není, my si opravdu neradi hrajeme. Naše vztahy se rychle zhoršují, dokud každý z nás neponíží druhého, a tím naše hraní skončí.

Tak nám uniká mnoho z toho, co můžeme od života získat. Jako dospělí neprozkoumáme všechny možnosti svého rozvoje, a tím svůj další vývoj zastavíme.

Svůj každodenní život jsme proměnili v jakési vězení. Musíme vypadat, chovat se a mluvit určeným způsobem – a pouze tímto stanoveným způsobem – jinak nezapadneme mezi ostatní a nezískáme si jejich respekt. Když nemáme respekt a úctu ostatních, zachází se s námi tak, že nám to škodí. Životem v takovém vězení trpíme, ale je to v nás natolik zakořeněno, že z něj nemůžeme utéct.

Podstatou hry dospělých by mělo být ohleduplné chování, i když se nám do toho zrovna moc nechce, a učit ostatní, aby dělali to samé. Hraní tímto způsobem napodobuje vyšší stav pozitivního propojení, ke kterému nás příroda tlačí. Takto přitáhneme do našich vztahů pozitivní síly spojení, které se v přírodě nacházejí, a začneme se cítit šťastnější, sebevědomější a poznáme, že náš život má smysl.