Velká iluze v měřítku celého vesmíru

Každá duše je spojena se světem Nekonečna řetězem, žebříkem duchovních stupňů s postupným slábnutím světel a kelim (nádob).

A v okamžiku, kdy navážu spojení s Nekonečnem, probouzím tento systém. Ve skutečnosti je ve mně, pouze se mi jeví jako vnější.

Ve vesmíru jsou dva: člověk a Stvořitel, a je třeba, aby člověk nějak pocítil, že je mimo Stvořitele, abych pochopil, co znamená odloučení od Něj, protiklad a oddálení, přiblížení, splynutí se Stvořitelem.

Jsem tedy záměrně stvořen tak, abych vnímal, že realita je rozdělena na to, co je ve mně – a mimo mě.

A pak je pro mě snazší pochopit, co jsem já a co Stvořitel, oddělení a spojení, nevědomost a skrytí – nebo přiblížení se k Němu a splynutí v jedno.

Stvořitel vyzařuje ven vše, co já cítím uvnitř sebe, a ukazuje se, že mé vnímání je rozděleno na dvě části: vnitřní – vše, co přijímám, a vnější – to, co odevzdávám, pouze bez správného záměru.

Takže vnější svět, to jsou mé kelim (nádoby), které se mi záměrně prezentují jako cizí – proto, abych si uvědomil, co je to odevzdávání. Pokud se k nim začnu vztahovat jako k součásti sebe samého, uvědomím si, jak opačné a vzdálené je pro mne odevzdávání!

Zkuste milovat bližního jako sebe sama – není to vůbec snadné, nemohu… A to znamená, že když nemohu odevzdávat, nemohu se přiblížit Stvořiteli.

Ne, počkat, ke Stvořiteli chci! – Ale pokud chceš, tak to musíš prokázat, a to je právě ten jediný správný způsob…