Proč je humor v našem životě tak nezbytný?

Vše, co bylo stvořeno, bylo stvořeno pro náš rozvoj, včetně smyslu pro humor. Dává nám sílu a schopnost rozvíjet se. Každý, kdo má blízko k lidem, kteří se profesně věnují oblasti humoru, ví, že jsou to často od přírody nešťastné typy lidí, velmi vážní a někdy i depresivní. Z potřeby dostat se z šedého mraku, v němž jsou ponořeni, si vypěstují smysl pro humor.

Obecně platí, že čím více se člověk vyvíjí, tím více je schopen ocenit jemný humor. Mám na mysli humor, který je brilantní – nečekané spojení osobitých věcí, které v našem běžném způsobu myšlení spolu vůbec nesouvisejí.

Co by mělo být zdrojem smíchu?

Vytříbený humor vyžaduje, abychom byli schopni pozorovat svou povahu z nadhledu, abychom si dokázali udělat legraci sami ze sebe. Takový humor je založen na schopnosti poznat v sobě několik různých identit: původní, kterou jsme dostali od přírody, formu, v níž jsme byli vychováváni, a identity, které jsme si osvojili v průběhu různých etap našeho života, a to jsou podoby, které jsme vstřebávali od druhých. Ze všech těchto porovnávání identit vyplývají nejrůznější důležité otázky.

Humor může na jedné straně vyjadřovat kritiku, na druhé straně by měl být podáván v duchu lásky, příjemně. Nikdy bychom si neměli dělat legraci z druhých a vyvolávat nenávist. Měli bychom se smát pouze všeobecným slabostem, které v lidstvu existují, abychom si objasnili slabiny naší sobecké povahy jako lidských bytostí a pomohli si rozvíjet povědomí a poznávání našich slabostí. Pokud si totiž uvědomíme své negativní vlastnosti, můžeme pracovat na tom, abychom se nad ně povznesli.

Koneckonců, tak nás příroda stvořila, nedokonalé. Příroda nám dala smysl pro humor, aby nám pomohla kritizovat sebe sama a překonat svou přirozenost. Humor nám umožňuje nahlížet na sebe z vyšší perspektivy, a tak nám také může pomoci pozvednout se z našeho současného stupně na vyšší. Pohled ze strany na sebe sama a smát se sám sobě může podnítit vnitřní zkoumání toho, kým skutečně jsme. Pokud se umíme smát sami sobě, pak je to tak, jak je psáno: „Bůh mi přinesl smích“ (Genesis 21,6) – a to je situace, ze které můžeme vyrůst.

Dobrý humor by měl být vždy jemný, přinášet rozvoj a vyvolávat náklonnost k tomu, o čem mluvíme. Má nám obrátit hlavu vzhůru nohama, zjemnit strnulou atmosféru.

Co je na humoru, že dokáže otevřít srdce a zbořit zdi mezi lidmi? Humor z nás stahuje všechny povýšené postoje, které si oblékáme. Jako by nás svlékal ze všech póz a masek a činil nás rovnocennými, prostými a bezelstnými. Když se společně zasmějeme slabostem, které stejně všichni máme, okamžitě se mezi námi vytvoří vlídnější vztah.

Neexistuje silnější prostředek než humor, který by odstraňoval hranice, bariéry a vzdálenosti. Velkou výzvou naší doby, tou nejzávažnější, je rozvíjet humor, který by nás více propojil, aby se lidé navzájem sblížili.