Po očkování – rozpaky

Zdá se nám, že vidíme světlo na konci tunelu, ale je to jen žárovka, která kolem nás rozhání temnotu. Abychom se dostali na světlo, bude zapotřebí něco mnohem většího, než je vakcína.

Nikdy jsem nemluvil o koronaviru v lékařském smyslu. Pro mě je pandemie příznakem globální nemoci lidstva, součástí systémového procesu, který nelze zastavit. Naše snahy tento proces zvrátit jsou zbytečné. Lidstvo dospívá a nikdy už nebude stejné.

Svět vstoupil do nové, globální fáze vývoje, která vyžaduje integrální propojení, součinnost a vzájemné porozumění. Bez toho bude systémová krize nadále narůstat a nezastaví ji žádná vakcína, protože na našich bedrech leží břemeno společného nevyřešeného problému – našeho vnitřního, hlubokého rozdělení.

Člověk vstupuje do ostrého konfliktu s globální realitou. Vždyť globalizace je především přeměnou lidstva v jeden celek, ve společný systém. Takový obrat vyžaduje zcela nový, holistický přístup, založený na jednotě a povznesení se nad rozpory.

V podmínkách neoddělitelného spojení nemůže zůstat u kormidla egoismus, který nedovolí cokoliv udělat správně. Ale tomu my nerozumíme, zahálíme a hromadíme destruktivní potenciál. Všechno, co jsme neudělali v roce 2020, s námi přejde do roku 2021 a projeví se to v ještě obtížnějších podmínkách.

Nepřijatelný argument

Miliony lidí zůstanou bez obživy, ale to mě netrápí, pokud jsem sám zaopatřený a mám plány do budoucna. Zítra se moje děti a vnoučata ocitnou u rozbitého žlabu bez jakýchkoli vyhlídek, ale dnes to ze svého vědomí pilně vytlačuji. Nevidím, nechci vidět, že se svět změnil a stále se mění. Pandemie ustoupí, transformace se však nezastaví.

Koronavirus by nás měl motivovat k vytváření nových sociálních, pracovních, lidských vztahů. A protože se tak nestalo a my nadále odmítáme porozumět situaci a přijmout ji, náš vývoj bude postupovat obtížnou, klikatou a nebezpečnou cestou nekonečného sociálně-ekonomického úpadku.

Tyto pravdy pronikají do našeho vědomí velmi pomalu, kapka po kapce. Dovedně nás od nich odvádějí – někdy zamlčují, jindy rozhlašují, ale tak, abychom o tom už nikdy nechtěli slyšet. Podplácejí nás sliby, argumenty, lehkomyslností, iluzí nezodpovědnosti.

Ale my jsme povinni být zodpovědní, a to jeden před druhým! Všichni jsme na jedné lodi, na jedné planetě a všichni máme stejnou budoucnost.

Dospívání nelze zastavit. Lidé jsou stále méně nakloněni tomu, aby celý svůj život trávili pořád v jednom kole. Po několika měsících, když se po očkování vrátíme zpět do „normálního“ života, zjistíme, že se z nějakého důvodu znovu nespouští v plném formátu, a to navzdory našemu maximálnímu úsilí. Jako by nám chyběla jiskra, jako by se vybila baterie.

A pak se jeden na druhého podíváme s rozpaky. A je možné, že začneme něčemu rozumět.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *