Průvodce svátkem Pesach

Tóra jako by vyprávěla příběhy o velkém putování: ze starého Babylonu do země kanaánské, dnešního Izraele, odtud do Sinajské pouště, z pouště do Egypta, pak o mnoha letech života v něm se všemi událostmi, které se tam odehrály, a poté útěk z Egypta a přechod přes Rudé moře.

To vše je třeba postupně oddělit od zeměpisných míst a historických událostí a přenést do nitra člověka jako to, co se děje uvnitř něho samého.

Je třeba, aby si každý sám v sobě představil, jaké vlastnosti jsou nazvány Egypt, poušť, Faraon, Mojžíš – všechny detaily a postavy tohoto příběhu. Tento příběh se musí odehrávat uvnitř člověka a uvnitř vztahů s desítkou.

Představit si to v desítce je však ještě těžší, protože desítka je blíže k duchovnímu. Je třeba, aby si tento proces každý ztělesnil ve svém nitru, aby mohl pocítit, jak se všechna jména, která Tóra zmiňuje a která se vztahují k neživé přírodě, rostlinám, zvířatům a lidem, odrážejí v jeho pocitech, myšlenkách, vnitřních procesech a ve spojení s druhými.

Světlo Pesachu

Člověk postupně začíná pociťovat, jak na něho působí světlo Pesachu, které způsobuje přechod z materiálního stavu, když je ve skupině a učí se, ale prozatím to všechno dělá sobecky. Člověk ještě neví, co je to záměr ve prospěch odevzdávání, vždyť dokud neobdrží druhou přirozenost, není možné si tento záměr objasnit ani si o něm vytvořit představu.

A stejně jako příběh o Pesachu vypráví o zoufalství z těžké práce ve Faraonově otroctví, i člověk se zoufale touží vymanit z moci svého sobectví a udělat alespoň něco z lásky k bližnímu. Ale nenachází v sobě takovou sílu, touhu, přání.

A najednou člověk cítí, jak se v něm cosi probouzí, a začíná si uvědomovat, že skutečně může mít takovou vlastnost, které se říká nezištné dávání.

Jde o to, že na něho působí zvláštní záře a předává mu novou kvalitu. Právě na tuto změnu musíme čekat. Je samozřejmé, že se neuskutečňuje vlastními silami člověka, ale pouze díky osvícení Shora. Z toho důvodu spočívá celá naše práce v modlitbě, prosbě, která by měla být správně zorganizována v desítce a měla by se týkat všech objasnění, která provádíme při budování našeho spojení.

Druhá fáze Pesachu „přechod“

Celý proces odchodu z Egypta se uskutečňuje uvnitř desítky, uvnitř deseti Sfirot. A odtud je stále více zřejmé, že se všeho dosahuje silou modlitby, na niž musíme zaměřovat veškeré své úsilí: je třeba se modlit společně, aby každý pocítil přítele a byl připraven mu pomoci.

Tehdy se sjednocujeme v naší prosbě k Vyšší síle a prosíme ji, aby nám dala sílu jednoty a pomohla nám najít společný bod mezi námi, aby každý cítil, že vychází sám ze sebe a připojuje se ke společné touze zvané vyšší Malchut.

Dokud je každý jen sám se sebou, nachází se v nižším světě. Pokud se však povznese ke společné touze, již je v Malchut Vyššího světa. Tím vstupuje do druhé fáze Pesachu, tj. do „přechodu“, a činí krok k odchodu z Egypta. Už nechce, aby mu vládl Faraon, ale Stvořitel, chce, aby uvnitř něho vládl Stvořitel. A proto ho čeká zvláštní přechod, změna nejvyššího vládce z Faraona na Vyšší sílu.

Stále více si uvědomuje, jak je závislý a připoutaný ke svému sobectví, že vědomě či nevědomě neustále jedná ve svůj prospěch. A nyní začíná stále více přemýšlet o tom, jak jednat ve prospěch Stvořitele a ve prospěch desítky. To už je blízko k odchodu z Egypta a znamená to, že na člověka působí světla Pesachu.