Šavu’ot – svátek obdržení spojení se Stvořitelem

Blíží se zvláštní svátek – Šavu’ot, svátek darování Tóry. Symbolizuje nám odhalení Tóry ve světě, tedy spojení mezi Stvořitelem a lidmi.

Stalo se to asi před třemi a půl tisíci lety na Sinajské poušti, u hory Sinaj. Takové symboly existují i v našem světě, protože každý duchovní kořen se musí dotknout své materiální větve.

Tento svátek je významný tím, že člověk získává spojení s Vyšší silou. Jinak bychom zůstali zvířaty bezcílně existujícími na planetě Zemi, která se vznáší kdesi v prázdném kosmu.

A nyní se můžeme spojit se stejnou silou, která stvořila Vesmír, zeměkouli, člověka na ní a zahájila celý proces evoluce. Můžeme se dozvědět, co za tímto procesem stojí, jaké jsou formy vztahů mezi námi a Vyšší silou.

Šavu’ot je velký svátek, protože slavíme obdržení spojení se Stvořitelem, které nám umožňuje, abychom se povznesli z tohoto života, z jeho bezcílnosti a nesmyslnosti, nad tuto živočišnou existenci. Není většího svátku, než je darování Tóry – z něhož vše začíná! Kdyby se to nestalo, náš život by přišel nazmar.

Zůstali bychom pouhými zvířaty, která se narodila jen kvůli tomu, aby nějaký čas žila a zemřela. Tóra nám dává možnost, abychom se povznesli nad svůj život, poznali Vyšší sílu a vstoupili do věčnosti, do dokonalosti, do jiné dimenze založené na dávání, nikoli na přijímání.

Náš svět existuje pouze v rámci egoismu, přijímání, zatímco duchovní svět existuje kvůli dávání, a proto je věčný a dokonalý. Prostřednictvím tohoto prostředku, který se nazývá Tóra, máme možnost vystoupit z nižšího světa do světa Vyššího.

Vyšší světlo nápravy

Z toho důvodu slavíme svátek Šavu’ot, který nemá mnoho symbolů: bílé oblečení a mléčné jídlo jsou symboly dávání. To vše jsou atributy tohoto svátku.

Podle historie se darování Tóry uskutečnilo poté, co izraelský lid opustil Egypt, to znamená po útěku od egoistických záměrů a po překročení Konečného moře [Rudé moře], což představovalo odklon od egoismu a vstup na Sinajskou poušť, na místo, kde se odkrývá nenávist (sina) mezi altruistickými a egoistickými touhami.

A tehdy se člověk ocitá před horou pochybností („har“ – hora pochází od „hirurim“ – pochybnosti). Odhaluje se nám, kolik námitek máme vůči přání dávat, na kterých je třeba pracovat. A proto voláme: „Kde je ten prostředek, který nám umožní dosáhnout dávání? Vždyť takové síly nemáme!“

A tehdy Shora dostáváme sílu zvanou „Vyšší světlo“, „Tóra“, tedy „Světlo“ (Or), ‚program‘, „metodika“ (ora’a). Tímto způsobem se již začínáme rozvíjet cílevědomě.

Generaci za generací až do dnešního dne vykonáváme ve svém egoismu nápravu za nápravou, dokud nedojdeme ke konci nápravy. A to vše je možné díky skryté síle Tóry, která se nazývá „Světlo, které vrací ke zdroji“, což je Vyšší světlo nápravy.
Ve dnech tohoto svátku je ve světě přítomna zvláštní síla. A pokud ji budeme společně studovat, posune nás to kupředu.