Stavební kameny ze světla a tmy

Celá věc spočívá ve schopnosti vyrovnat se s rozvíjející se temnotou, která se stává silnější a silnější. Ze své zkušenosti už člověk chápe, že temnota přichází proto, aby ho vedla k pravdě.

Miluje tmu, váží si jí a snaží se v ní být dokonalý. Člověk by měl pociťovat temnotu pouze pro uvědomění si vlastního egoismu a aby on sám vybudoval nad svým egoismem a temnotou sílu odevzdání a rozkryl v ní světlo.

Je to vícevrstevný stav, něco jako sendvič. Temnota se odhaluje zdola, pak k ní přichází náš správný postoj, pochopení, že temnota je pomoc, že je to rozkrytí nového stupně a že je třeba se nad ni povznést.

Zpočátku jsem vyděšený („Skryl Jsi svou tvář a já se děsím“) a chci uniknout před zlem a strachem, které se odhalují ve tmě. Ale pak se zastavím a uvědomím si, že tma je pro mě prospěšná a nemusím ji proklínat. Naopak mě přitahuje ke Stvořiteli, jako malé dítě, které se ze strachu ještě víc přitulí k matce. A tak i já! A tak ve tmě vidím pomoc shora.

Miluji tuto temnotu, a dokonce o ni usiluji, chci ji přiblížit. Začínám s ní totiž smysluplně, aktivně, vědomě a s porozuměním pracovat. Můj život se stává tvořivým: temnota a světlo se proměňují ve dvě síly, dvě linie, jejichž prostřednictvím postupuji. Tak proměňuji temnotu v pomoc. Já sám na temnotu čekám a hledám, jak z ní ještě více přilnout ke Stvořiteli.

Zpočátku se temnoty stále bojím, přináší mi nepříjemné zážitky, obavy, úzkost, nejistotu. Postupně ale chápu, jak je tma užitečná, protože výhoda světla se odhaluje až ze tmy. Světlo a tma se proto stávají mými stavebními kameny.

Navíc se v tomto smyslu ukazuje tma ještě důležitější než světlo, protože právě z temnoty mohu odhalit, jak moc chci potěšit Stvořitele. Moje touha přijímat není podnícena temnotou, ale temnota velmi podněcuje moji touhu odevzdávat. Proto se raduji z temnoty a převracím ji ve světlo.

Světlo k člověku nepřichází – je to člověk, který se mění zevnitř a tím změní i svůj postoj k tomu, co je tma a světlo. Postupně tedy odhaluje, že stvoření vždy existovalo v dokonalém stavu a jen on se celou dobu měnil a stále více si uvědomoval, že v královském paláci nejsou žádní padouši ani temnota.