Sukot – náprava světlem

Svátek Sukot byl popsán v Tóře před 3000 lety, ale slavit se začal později, v 6. až 8. století našeho letopočtu. Proč?

Kabalistické svátky nemají žádný vztah ke kalendářním datům ani k jakýmkoli událostem v našem světě. Když se zabýváme kabalou, studujeme Vyšší kořeny. Není důležité, zda sestoupily do našeho světa, nebo ne. Kabalista to vše cítí a vidí.

Na Sukot je zvykem vzít Tóru a točit se s ní. Co to znamená?

To znamená, že obklopující světlo, takzvané „Or Makif“, se z obklopujícího postupně stává světlem vnitřním, světlem duše. Neboť duše se během sedmi dnů svátku Sukot pomalu napravuje.

Proto je točení se s Tórou jen taková konvence, která sama o sobě nic neznamená, prostě chceme tímto způsobem v našem světě vyjádřit zvláštní stav duše.

Poslední den svátku Sukot je zvykem číst závěrečnou část Tóry a začít novou kapitolu. Co znamená, že se každý týden čte určitá kapitola?

Tóra byla dána proto, aby napravila duši. Proto během roku, pokaždé když čteme kousek z Tóry, napravujeme svou duši, do které postupně vstupuje světlo. Poslední den svátku Sukot končíme roční čtení Tóry a hned začneme číst znovu. Rok Tóry začíná posledním dnem svátku Sukot – ne Novým rokem, ale právě od Simchat Tory.

V čem spočívá podstata tohoto svátku?

Podstatou svátku Sukot je, abychom obrovskému Vyššímu světlu, které nás obklopuje a které nazýváme Stvořitelem, dali možnost vstoupit do napravené duše, protože se napravujeme sjednocením, když pobýváme pod jednou společnou střechou v chýši. Tam do nás vstupuje Vyšší světlo, napravuje nás a naplňuje.

Sukot je opravdu velký svátek.