Tajemství vysokého věku

V Austrálii se jedna stoletá žena podělila o své tajemství dlouhého života, které podle ní spočívá v klidném přístupu k jakýmkoli bouřlivým životním událostem. Doporučuje nedržet se zášti a žít tady a teď. Její krédo zní: „Netrapte se věcmi, které se možná ani nikdy nestanou.“

Může se to zdát jako dobrá rada do života, avšak kabalista považuje za bezduché žít tady a teď a nestarat se o včerejšek nebo zítřek. Takto žijí živočichové, živý stupeň existence, ale ne člověk.

Vezměte si jakékoli zvíře: žije tady a teď. Jiná věc je, když má zlé tušení, ale pokud mu nic nehrozí, pak žije přítomností. Reakce zvířat jsou docela jednoduché, zato člověk se zabývá různými druhy problémů. Například tím, že by mohly explodovat hvězdy v jiné galaxii.

Naše různé starosti nám dávají pocit života. Naopak, bezstarostné, klidné žití s tím, co máme, je život na živočišné úrovni.

Kabalista je člověk, který se otevírá světu tím, že nemyslí na sebe, ale vnímá problémy celé společnosti. Absorbuje touhy a problémy světa a následně je zpracovává tím, že aktivuje nápravu v sobě a hledá optimální reakci a záměr na vše, co absorbuje. Tak vrací zpět do světa zkorigovanou odpověď na to, co absorbuje.

Realita, kterou vytváříme

Takový život zdaleka není bez problémů, přesto dává kabalistovi pocit štěstí, protože cítí, že plní nezbytnou povinnost, a to je život člověka. Kabalista nemůže žít jinak.

Avšak výrok dámy o tom, že nemáme přechovávat zášť, je opravdu důležitý. Pro kabalistu je to přirozené i proto, že pokud všechno přijímáme jako pocházející z jediné síly – síly lásky a obdarování přírody, pak vše, co se odehrává, je obrazem světa, který řídí příroda. Pokud se tohoto obrazu držíme, pak se náš postoj ke světu stává správným a praktickým.

Pak už nemůžeme chovat žádnou zášť, protože se zapojujeme do nápravy světa, do jeho vstřebávání a projevů, a zapojujeme se do systému spolu s přírodou. Jinými slovy, nejen pozorujeme a vstřebáváme to, co je kolem nás, ale také chápeme, že se to děje v nás a že je to zpracováno v našem vnímání reality.

Proto musíme jednat tak, abychom tento obraz, který se v nás promítá, ospravedlnili. Žít tady a teď je tedy správné, ale v tom smyslu, že „tady a teď“ je realita, kterou vytváříme. Naše dojmy získáváme z výstupů přírody směrem k nám, které zpracováváme jako naše vstupy. Své dojmy a odraz světa pak neustále korigujeme, a to tak, abychom ospravedlnili přírodu na všech stupních našeho vnímání.