Turismus na místech katastrof

V místech jaderných katastrof se rozvíjí cestovní ruch. Turisté začali navštěvovat jadernou elektrárnu v Černobylu.

Tuto iniciativu převzali Japonci, kteří se domnívají, že v roce 2036 bude hlavní cestovní ruch soustředěn kolem jaderné elektrárny Fukušima, kde došlo k nehodě v roce 2011. Na tyto zájezdy již začínají propagovat reklamu.

Proč je člověk přitahován k místům katastrof?

Člověk se chce podívat na svou budoucnost: co se stane poté, když na Zemi dojde k jaderné katastrofě. Turismus na takových místech – to není dobrodružství, ale jasný a podvědomý strach z toho, co se může stát každému a v jakémkoliv okamžiku.

Ve skutečnosti však lidem v radiační zóně ukazují jakoby obyčejné místa: přírodu osvobozenou od lidí, řeky, v nichž se prohánějí ryby, nádherné lesy plné bobulí a hub, kde se znovu rodí zvířata, která již byla vyhubena člověkem. A to všechno si tam krásně vegetuje.

Kdyby bylo možné osvobodit od člověka celou Zemi bez jaderného výbuchu, byla by to překrásná planeta – světle modrá, krásná, čistá. Všechno by existovalo v rovnováze a bylo by to dobré. Přišel člověk a všechno narušil!

Turistům, kteří navštíví černobylskou stanici, vypráví příběh o pěti obyvatelích černobylské zóny, kteří z těchto míst nikdy neodešli. Živí se místními produkty a dosud bez problémů žijí.

To je velmi zajímavé vnímání přírody. Je zvláštní, že i když se příroda nachází v takovém stavu, který se jeví v rozporu se životem fyzických těl, pokud tato těla nejsou ve vzájemném egoistickém konfliktu, mohou v takových zónách spokojeně žít a nepůsobí na ně žádné záření!

Možná záření v zásadě působí na lidi a na to, co je obklopuje, pouze proto, že tomu vzdoruje náš egoismus! A pokud se člověk bude ke všemu chovat přímo, pokojně a bude v rovnováze s veškerou přírodou, ve všech jejích stavech, pak může chodit po hořícím uhlí, vstoupit do hořící chaty, žít v radiační zóně, a nic na něho nebude působit.

Vše závisí na naší rovnováze s okolní přírodou, a především na naší vnitřní rovnováze!

Myslím, že pokud nebudeme přírodu nenávidět, nebudeme se jí bát, ale začneme ji přijímat takovou, jaká je, a budeme si přát s ní dosáhnout harmonie, tehdy na nás nebudou působit žádné negativní vlivy.

To však je velmi silný vnitřní stav rovnováhy s přírodou, který se nazývá Stvořitel, když člověk zcela vstoupí do stavu splynutí s Ním. A pak všechno, co pochází od Stvořitele, působí ve vztahu k člověku jako dobrá, životodárná síla.

Na pozemské úrovni to není pochopitelné. Ale můžeme si představit, že existuje další Vyšší úroveň, na níž všechny přírodní síly pocházejí z dobrého zdroje – Stvořitele. A pokud se člověk vnitřně na tuto úroveň pozvedává, pak vnímá všechny přírodní síly.