Uvězněné vnímání – pochopení naší skutečné reality

Kabalista Jehuda Ašlag (Baal HaSulam) vypráví podobenství o muži, který se dopustil vážného přestupku proti králi a byl odsouzen ke dvaceti letům těžkých prací v izolovaném vězení v cizí zemi.

Po příjezdu do vězení tam poznal další podobně odsouzené vězně. Trpěl amnézií, zapomněl na svůj předchozí život a věřil, že toto opuštěné místo je jeho rodným domem.

Jeho vnímání se omezilo na nejbližší okolí a spoluvězně. Aby se vyhnul kázeňským trestům, naučil se respektovat pravidla svého nového prostředí, aniž by si byl vědom, že si zde odpykává trest za porušení zákona.

Přestože byl svědkem tvrdých trestů za porušení pravidel, nedokázal si je spojit se svou vlastní situací. Ztráta paměti mu nedovolovala poznat jeho skutečný stav, byl zcela odpojen od své minulosti a reality svého trestu.

Vývojový stupeň směřující ke spojení

Stejně jako muž v tomto podobenství jsme odsouzeni k životu v našem světě. To není naše pravé místo zrození a vývoje. Jsme zde jako cizinci na návštěvě a dosud jsme neměli příležitost poznat, odkud skutečně pocházíme a jak jsme se sem dostali.

Náš přirozený vývoj není přizpůsoben zdejším podmínkám, ale prozatím takto existujeme, protože taková je vůle Stvořitele, jediné Vyšší síly, která nás stvořila a pečuje o nás.

Naše existence zde však není trestem. Je to vývojový stupeň směřující ke spojení, v němž se učíme být podobní Vyšší moci – síle, konající dobro.

Jinými slovy, to, co vnímáme jako svou pozemskou existenci, není naší skutečnou realitou. Naše skutečná realita se objeví, až když se odkloníme od svých konvenčních představ o přírodě, o sobě samých a Stvořiteli a uvědomíme si svou vesmírnou podstatu, která je zcela nadpozemská a nemá nic společného s naším tělem, myšlenkami ani s ničím, co si pro sebe dokážeme představit. Chceme-li objevit skutečnou realitu, pak se musíme povznést nad vše, co je v našem současném vnímání a cítění. To znamená, že skutečná realita je někde „tam venku“, nad našimi smysly a nad vším. To je to, co pak pochopíme ve zcela jiných pocitech.

Takovou skutečnost navíc není možné popsat. Pochopit ji může jen ten, kdo ji pocítil.
Chceme-li nastavit optimální směr svého vývoje k opravdové realitě, pak si musíme přát pouze sjednocení. Prozatím se v celém lidstvu hromadí utrpení, které v nás stále více vyvolává otázku – co se stane s našimi životy zde na Zemi? Čím častěji si budeme tuto otázku klást, tím blíže budeme k odhalení skutečné reality.