V džungli americké politiky musí osli a sloni koexistovat

V době psaní tohoto článku v Americe stále není jasný vítěz prezidentských voleb. Ale ani v době, kdy budou oficiálně vyhlášeny konečné výsledky, stále nebude vítěze, pokud se ovšem jeho cílem nestane sjednotit národ.
Proč? Neboť když je země rozdělena na dvě části, jedna strana přemůže, diskvalifikuje, anuluje a zastíní druhou. A to nelze nazvat skutečnou demokracií, jelikož tento pojem ze své podstaty musí zahrnovat a brát v úvahu pluralitu názorů.

Nejlepší školou pro porozumění politice a jakémukoli modelu lidské interakce, která může být přínosem pro lidi, pro všechny lidi, je džungle. Doslova. Kdo má například pravdu ve volné přírodě, vlci nebo ovce? Ve skutečnosti jeden i druhý. Vlci a ovce vždy existovali ve společném prostoru bok po boku. Vlci nikdy nezlikvidovali všechny ovce najednou; vlci se živí pouze tím, co je nezbytné pro jejich přežití.

Podle toho, jak nyní vypadá situace, je vůbec možné zabránit střetu mezi dvěma frontami? Ne, je to nemožné. Amerika není výjimkou. Totéž platí v každé zemi i v jakékoli společnosti na světě, protože vyhraněné opačné póly, které jsou patrné v perspektivách lidí, vycházejí z lidské přirozenosti. Každá strana chce dokázat, že má pravdu a druhá se naprosto mýlí, což je postoj, který ničí jakoukoli šanci na dosažení civilizovaného porozumění. Znamenalo by to odmítnout základní předpoklad, že ve skutečnosti má právo na existenci všechno, i když to má opačné vlastnosti. Podobně by měl být zvážen a zohledněn úhel pohledu všech, dokonce i těch, jejichž myšlenky nebo výchova se od našich radikálně liší.

Kdo má pravdu ve volné přírodě

Nejlepší školou pro porozumění politice a jakémukoli modelu lidské interakce, který může být ku prospěchu lidem, všem lidem, je džungle. Doslova. Například, kdo má pravdu ve volné přírodě, vlci nebo ovce? Vlastně jeden i druhý. Vlci a ovce vždy existovali ve společném prostoru bok po boku. Vlci nikdy nezlikvidovali všechny ovce najednou; živí se pouze tím, co je nezbytné pro jejich přežití.

Je pravda, že když se podíváme na tento konkrétní čin bez toho, abychom vzali v úvahu celkový obraz přírody, jeden se živí druhým, takže přežije silnější. Zde však platí zásada, že to, co považujeme za slabé nebo silné, není jako takové klasifikováno přírodou, ve které se za důležitý považuje každý prvek. Příroda si udržuje rovnováhu tím, že zajišťuje, aby byla každá část jejího systému důležitá a aby sloužila svému účelu.

Pokud by tomu tak nebylo, nechala by evoluce naživu pouze silné druhy. Přesto po tisíce a miliony let byli slabí přírodními zákony zachováni prostřednictvím průběžné reprodukce a udržovali si své místo ve stvoření.

Na druhou stranu nám lidská historie ukazuje, že silní nejsou trvale udržováni ve výhodné pozici. Říše rozkvétaly a padaly jedna za druhou – Římská říše, Rakousko-Uhersko, vláda Egypťanů, Řeků a Turků – protože příroda se vyvíjí podle svého obecného plánu v závislosti na tom, co je nezbytné pro celkový obecný přínos, pro konkrétní okamžik v daném čase.

Střední linie pro Spojené státy americké

Lze si položit otázku, jak by mohla být „střední linie“, ve které se mohou protikladné názory sblížit a harmonicky koexistovat, vybudována v takové rozporuplné a nepřátelské realitě, jako je Amerika? Jak bychom mohli vytvořit společnost, kde nikdo nebude ponižovat druhého, a namísto toho si každý najde místo, kde bude moci svobodně vyjádřit své názory a najít společnou půdu vzájemného respektu a ohleduplnosti?

Je naprosto zřejmé, že cesta, kterou jsme použili k budování našich společností – založená na kruté konkurenci a vzájemném ignorování – poskytla živnou půdu pro nekonečné konflikty. Proto je nutné zavést nový mechanismus inkluze, ve kterém by zvolené vedení přihlíželo k názorům a požadavkům lidí a věnovalo pozornost potřebám širokých mas bez ohledu na své politické preference, vládu, která by zastupovala všechny pod jednou společnou střechou zvanou Spojené státy americké.

Rozkol, který se nyní odhaluje v americké společnosti, je ve skutečnosti jedinečnou příležitostí pro všechny, aby si uvědomili, že neexistuje jiný způsob, jak přežít a prosperovat, než sjednotit země. V ideálním světě by za současných podmínek, kdy je rozdíl mezi dvěma skupinami amerického elektorátu tenký jako ostří břitvy, národ neměla vést pouze jedna strana. Vedoucí představitelé obou politických stran by spolu měli spolupracovat, aby našli společná řešení nejpalčivějších otázek, které se dotýkají americké společnosti.

Ale to je pouze zbožné přání. Realizace procesu tohoto druhu vyžaduje vzdělání založené na integrálním systému přírody, ve kterém je dosaženo rovnovážného stavu právě zohledněním protikladů – malého a velkého, pevného a tekutého, studeného a horkého, negativního a pozitivního. Když se protiklady pozvednou nad své rozdíly a neshody, odhaluje se zvláštní společná síla, která vytváří střední linii, tj. společný prostor vytvořený k udržení správného fungování jakéhokoli systému v přírodě, jedním z nichž je i sociální systém.

Nyní to může znít jako utopický cíl. V této chvíli je to tak. Ale dříve či později si osli i sloni přece jen uvědomí, že nejsou určeni k tomu, aby jednali podle svých tělesných instinktů a požírali se navzájem, jako to dělají ostatní živočišné druhy za účelem dosažení rovnováhy. Lidské bytosti naopak musí pochopit, že se k sobě budou muset přiblížit, a to nikoliv proto, že by se navzájem hluboce milovaly, ale proto, že alternativou je nesnesitelně výbušná situace neustálého boje. Je tedy v našem společném zájmu, abychom překonali naše rozpory a našli společnou sílu k přežití a k prosperitě.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *