Veškerý život mezi dvěma světly

Kabalisté nám říkají, že se nacházíme v neměnném stavu, nazývaném „Svět Nekonečna“ – že Stvořitel si přeje bezmezně nás naplnit, potěšit a přivést nás k pocítění Jeho samotného. Tehdy pocítíme sami sebe v Božské harmonii, ve světelném, dokonalém světě, kde jsme naplněni Vyšším světlem a chápeme i cítíme svět v jeho celistvosti.

V tomto stavu se nacházíme i nyní, jen o tom nevíme. Naše jediná potíž spočívá v tom, že jsme k tomuto stavu necitliví, protože nám chybí orgán vnímání, kterým bychom tuto realitu mohli pocítit.

Mám jeden smyslový orgán, který pokládám za své fyzické tělo. V tomto těle je pět smyslů – zrak, sluch, chuť, čich a hmat. Pomocí této soustavy orgánů, kterou nazývám „tělo“, vnímám sebe a svět.

Existuje však ještě jedno tělo – „tělo duše“. Pokud ho odhalím, najdu v něm rovněž pět smyslových orgánů – Keter, Chochma, Bina, Ze’ir Anpin a Malchut. I ony se nazývají „zrak“, „sluch“, „chuť“, „čich“ a „hmat“, ale jsou duchovní. A skrze toto tělo duše odhalím duchovní realitu, sebe a svět.

V čem tedy spočívá problém odhalit tento duchovní orgán vnímání a pocítit, že se i nyní nacházím ve Světě Nekonečna, že vše kolem mě je zaplněno nekonečným světlem, že neexistuje život ani smrt, žádná omezení?

Problém je jediný – světlo Chasadim. Duše se může rozvinout z bodu, který se nyní ve mně nachází, může se rozšířit a otevřít směrem ven, pouze pokud mám světlo Chasadim – vlastnost milosrdenství (chesed), lásky, odevzdání, schopnost vystoupit ze sebe.

Nacházíme se v oceánu světla – světla Chochma, světla Stvořitele – ale odhalit ho mohu jen tehdy, pokud se otevřu směrem ven, tedy ve světle Chasadim.

Vlastnost odevzdání a lásky

Proto temnota, která se mi odhaluje, je tlakem světla Chochma v nepřítomnosti světla Chasadim, které by mělo vycházet z duše. Moje duše zatím není schopna otevřít se ven a odhalit světlo Chochma ve světle Chasadim – tedy uvidět „den“ místo „noci“. A v míře většího či menšího světla Chasadim vnímáme duchovní svět a svůj duchovní život.

Celý proces našeho duchovního rozvoje, našeho věčného bytí, probíhá mezi dvěma světly – Chochma a Chasadim, neboli mezi dvěma touhami, v nichž se tato světla odhalují – touhou přijímat a touhou odevzdávat.

Přesněji řečeno, touha je pouze jedna, ale člověk ji může použít dvěma způsoby: se záměrem „pro sebe“ nebo „pro druhé“.

Rozvinout v sobě světlo Chasadim, tedy vlastnost odevzdání a lásky, schopnost vyjít ze sebe – znamená otevřít duši.

A tehdy odhalujeme Vyšší svět, Svět Nekonečna – v takové míře, v jaké se v člověku rozvine světlo Chasadim, záměr odevzdávat.

V bodu v srdci, v kapce semene duše, v Rešimu, které v nás je, existuje pět stupňů Ovijut (tloušťky touhy).

A proto, když člověk získává světlo Chasadim na každém z pěti stupňů touhy, odhaluje pět částí naši duše – otevírá Světlu možnost vstupovat postupně, po pěti úrovních, nazývaných pěti světy, tedy pěti stupni odhalení Světla.

Tak se postupně pozvedám po stupních světů – Asija, Jecira, Bri‘a, Acilut, Adam Kadmon – až dosáhnu neomezeného odhalení, nazývaného Svět Nekonečna.

Všechno závisí na tom, nakolik člověk získá vlastnost odevzdání. V této vlastnosti se jeho „bod v srdci“ otevírá a stává se duší, Šchinou – nádobou pro Světlo.