Více stínu než světla

Řekl jste, že sváteční přístřešek – Suka symbolizuje duši člověka. Jak tomu máme rozumět?

Člověk, který sedí v přístřešku Suky, zosobňuje touhu. Rozměry Suky symbolizují rozměry lidské duše a její střecha je clonou.

To znamená, že nechci přijímat Světlo pro své vlastní potěšení – proto by mělo být v přístřešku Suky více stínu než světla. Symbolizuje to moji připravenost spokojit se s tím nejnutnějším a vše ostatní proměnit v odevzdávání.

Taková je úroveň spravedlivého, na kterou musí člověk nejdřív postoupit, aby dosáhl první úrovně podobnosti se Stvořitelem, odevzdání kvůli odevzdávání. Existuje několik úrovní přiblížení se ke Stvořiteli a tato je úplně první.

Duše je naše touha po potěšení, které je již formováno správným prostředím, kombinací sil, přípravou, jako by to bylo uvnitř Suky. Nejedná se samozřejmě o materiální přístřešek, ale o takové začlenění mých tužeb do prostředí, které mi umožňuje je postupně napravovat ve prospěch bližního.

Každý den svátku Sukot získáváme nové Světlo, s jehož pomocí si vyjasňujeme své touhy a napravujeme je. Tato záře, která k nám přichází, se nazývá „hosté“ (ušpizin). Do naši Suky zveme střídavě čestné hosty: Abraháma, Izáka, Jákoba, Mojžíše, Aarona, Josefa, Davida – sedm Světel, z nichž každé v nás napravuje určitou část duše: Chesed (vlastnost Abraháma), Gvura, Tif‘eret, Necach, Hod Jesod, Malchut.

Takže během celého svátku Sukot napravujeme sami sebe tím, že pořádáme slavnostní hostiny „Ušpizin“. Jíst a pít se má pouze v přístřešku Suka, protože jedině v něm je možné provést nápravu.

Vysoké duchovní činy

O svátku Sukot se vykonávají požehnání se čtyřmi symboly: lulav, etrog, adasim, aravot, jejichž podoba označuje základní vlastnosti čtyř částí lidské duše: Chochma, Bina, Ze‘ir Anpin, Malchut, které dohromady tvoří kompletní HaVaJaH.

Proto se podle tradice pečlivě vybírá etrog (citrusové ovoce), aby v něm nebyly žádné vady, protože symbolizuje Malchut – základ stvoření, základ duše. Všechny tyto symboly se musí spojit dohromady a pak je možné provést požehnání, tedy přitáhnout Světlo.

Zvenčí se tento proces může zdát jako nějaký druh pohanského rituálu: člověk několikrát zatřese symbolickými větvemi spojenými dohromady, posune je ve směru všech světových stran, vpravo, vlevo, doprostřed, nahoru, dolů, dopředu, dozadu. Ale když si přečtete Ariho vysvětlení v knize „Brány přikázání“, je jasné, že se za tím skrývají vysoké duchovní činy.

A člověk je ve skutečnosti musí vykonat uvnitř sebe. Vnější činy jsou pouhou tradicí, nejdůležitější jsou „otřesy“, které člověk vytváří uvnitř své duše a tím ji napravuje. Náprava duše je cílem lidského života.

V každém ze sedmi dnů svátku Sukot je třeba provádět určité vnitřní činy uvnitř Suky, kterou budujeme v sobě, a přitahovat tam obklopující Světlo. A pokud uspořádáme všechny části naší duše jako čtyři symboly Sukot a víme, jak jim žehnat ve všech směrech naší touhy: vpravo, vlevo, v odevzdávání, v přijímání, pak na konci Sukot přicházíme ke svátku Radosti Tóry.