Zachrání nás strategický kompas Evropy?

Na konci března schválila Evropská unie společnou bezpečnostní a obrannou strategii nazvanou „Strategický kompas EU“.

Program zahrnuje ochranu před kybernetickými útoky, hybridními hrozbami, dezinformacemi a také posílení vojenského potenciálu Evropské unie v případě možné agrese. Mimo jiné se ve spolupráci s NATO plánuje vytvoření jednotek rychlé reakce o síle až 5000 vojáků.

Tímto způsobem budou nové vojenské jednotky konkurovat silám NATO, přestože tento blok byl vytvořen na obranu především evropských zemí. Evropská unie již zjevně nedůvěřuje NATO a USA, a proto se snaží vytvořit alternativu v oblasti obrany a bezpečnosti svých hranic.

Jak úspěšné to může být?

Myslím si, že tato iniciativa, jejímž cílem je vytvořit protiváhu bloku NATO a USA, je nakonec odsouzena k neúspěchu. To jen dokazuje, jak je Evropa rozdělená a uvnitř Evropské unie je neustálý boj o její vedení. Hlavně mezi Francií a Německem, kteří mají protichůdné názory.

Německo historicky usilovalo o světovládu a ve Francii je příliš silný národní egoismus. A v důsledku toho unie, která má sjednotit evropské země, v praxi demonstruje pouze její totální nejednotu.

Evropa bohužel utrpí ještě mnoho ran, které dopadnou především na Francii a Německo, než si uvědomí, že snaha o nadvládu a řešení problémů silou k ničemu dobrému nepovede. Ano, ve skutečnosti se tak nikdy nestalo. Stovky let Evropa ovládala svět, krví zalévala své kolonie, ale nakonec se koloniální říše stejně zhroutily. A dvě světové války, které Evropa zažila ve 20. století, změnily poměr sil ve světě.

Dnes jsou přední evropské země, Francie a Německo, konfrontovány s USA, Ruskem, Čínou a dalšími asijskými zeměmi. Jejich ekonomická a politická síla je již taková, že si mohou nárokovat světovou nadvládu. A proti nim vypadá Evropská unie dost slabá.

Evropa proto nemá budoucnost.

Evropská unie se ukázala jako kolos s hliněnými nohami. Mezi svými členskými zeměmi se jí nepodařilo vytvořit silné, přátelské vazby. A pokud bude čelit hrozbě útoku vnějšího nepřítele, nebude schopna se sjednotit a bránit. Nepomůže jí ani její „strategický kompas“.

Jediná příležitost, která Evropě zbývá, je pochopit, že nemá jinou možnost, než odložit všechny své sobecké ambice a začít budovat dobré vztahy mezi zeměmi. Místo hledání příležitostí, jak se prosadit na úkor druhých, se začít učit žít v míru a harmonii, aby se tato doktrína stala dominantní a to ve všech oblastech života.

To se samozřejmě nestane ze dne na den, ale je životně důležité tento proces zahájit co nejdříve. Nejen pro Evropu, ale pro celý svět. Naším strategickým kompasem by se nemělo stát vytváření dalších vojenských jednotek a vývoj nových zbraňových systémů, ale mír a bratrská láska mezi národy. A tohle nám ukáže správný směr ke šťastné budoucnosti.