Žít podle rozumu nebo podle lásky

Začíná svátek Chanuka, který nám připomíná vítězství Makabejců ve válce s Řeky. Jaký je hlubší smysl jejich souboje?

„Řekové“ to je má touha přijímat potěšení, můj egoismus, který mi říká: „Poslouchej, musíš se spolehnout na logiku a vlastní intuici. Musíš žít podle svého rozumu, který máš. Život si můžeš rozumově zdůvodnit tak, že zhodnotíš a zvážíš každou příležitost. Buď jako všichni ostatní.“

Takový je „řecký“ přístup – velmi spolehlivý a rozumný. Všem se to líbí a není co namítat. Pravdou je, že svět tento přístup nemůže realizovat, a proto náš život není ani zdaleka rájem. Neboť nemáme jiné nástroje – jasné, správné, logické, podložené vědou a psychologií, založené na pevných základech, pronikající do pocitů a rozumu.

Existuje ale i druhý přístup – „Makabejců“.

„Ne,“ říkají Makabejci, „takhle žít nechceme. Chceme žít podle zákonů, které Abraham vložil do základů židovského národa – podle zásady lásky k bližnímu jako k sobě samému. Toho musíme dosáhnout.“
Na to „Řek“ ve mně odpovídá: „Abych byl upřímný, máte stoprocentní pravdu.“

Ale počkejte, jak to? Vždyť právě tvrdil opak. Znamená to, že oba mají pravdu?

„Ano“, – pokračuje můj „Řek“, – „samozřejmě, chtěl bych žít v lásce. To je ale nedosažitelná utopie. Máte prášek, po kterém se budou všichni lidé na Zemi milovat? Dokážete všude vštípit jednotu, vzájemnou pomoc, vzájemnou péči, vzájemnou záruku a všeobecnou rovnost? Dokážete ze všech udělat opravdové přátele?“

Takže problém „Makabejců“ je v tom, že jsou iracionální, nereální. Totéž se říká o vědě kabale: „Proč ji potřebujeme? Je přece lepší dosáhnout skutečného úspěchu v životě. Mírný zájem o vznešené záležitosti nemusí být na škodu, ale věnovat jim celý život je už příliš. Není v tom žádná logika.“

Proto jsou „Makabejci“ zpočátku malí, slabí. Prostě mě nemají čím přesvědčit. Maličký, jako trpaslík, se ve mně schoulil „Makabej“ a statný „Řek“ rozložitě se usadil. Co mám dělat? Jak může dopadnout válka mezi nimi?

A na to je odpověď: Když se zřekneš vnějšího obrazu, vnitřně pochopíš, že není jiného východiska, že potřebujeme dosáhnout úplné jednoty, kterou je láska, pak začneš budovat vhodnou skupinu. V ní budete přitahovat světlo – zvláštní sílu, která je podstatou přírody a kterou můžete využít. Ty sám máš jen malinkou jiskru, ale v přírodě je obrovské Světlo, které k ní můžeš přivolat.

A pak uvidíš, že celý tento svět byl jen „divadlem iluzi“. Vybledne a rozpustí se, jako v hollywoodských filmech – vyprchá, a není. Ve skutečnosti byl celý obraz imaginární.

To se však stane za podmínky, že svou „jiskru“, svou „svíčku“ připojíš k velkému Světlu, které naplňuje celý svět. A abys to cítil, musíš vynaložit úsilí proti vlastnímu rozumu.

Jak to mohu vysvětlit svým blízkým, kteří jsou při zapalování chanukových svíček od takových myšlenek velmi vzdáleni? Jak je mám alespoň trochu s tímto výkladem seznámit?

Makabejci vyhráli válku proti dobyvatelům, protože se spojili. Vyšli k lidem a dokázali je přivést k jednotě.

Proto dnes už nemůžeme o sjednocení jen mluvit, když nám válka hřímá nad hlavou. Ne, musíme se sjednotit právě teď – a pak nebudou žádné války. Tím totiž neutralizujeme všechny špatné síly.

Pojďme se tedy spojit. Co je na tom špatného? Nic. Je však třeba vynaložit trochu úsilí.

Chanuka nám říká toto: když se pojíme, dosáhneme svého největšího vítězství.