Život vně těla

Pokud pečlivě a nestranně zanalyzujeme své „já“, pochopíme, že i dnes žijeme, jak se říká, vně těla. Žiji s těmi pocity, touhami, myšlenkami, které jsem přijal od okolního prostředí. Ačkoliv se nacházejí ve mně, nejsou moje vlastní.

Ukazuje se, že se neřídím tím, co potřebuje mé tělo, ale názorem okolní společnosti, která mi vsugerovala, jak myslet, jak žít, jak se cítit. Prostředí definuje můj pohled na svět a nutí mě se na svět dívat právě takto, a ne jinak.

A to může vyvolávat velké problémy. Vždyť pokud člověk vyrostl v prostředí, kde je obvyklé se navzájem požírat, nelítostně používat jeden druhého, pak to považuje za normu. A někdo jiný ho považuje za hrozného a je připraven na „požírače“ uvalit všechny možné druhy trestů.

Cizí matice

Někteří lidé si myslí, že dobrý život je zahálení, chtějí být obklopeni mnoha služebníky. A pro druhé naopak život spočívá v sebeobětování ve prospěch vědy a velkých objevů. Existují různé přístupy, včetně zcela protikladných. A celý náš problém tkví v tom, že si nerozumíme.

Ve škole mě nenaučili rozumět ženské podstatě a já si ani neumím nepředstavit, co žena je – pro mne je jakýmsi podivným stvořením, které bude žít vedle mě. Ukazuje se, že má své vlastní potřeby, svůj vlastní charakter. Neměl jsem ani tušení, jak se ženský přístup k životu liší od mužského.

To je obrovská chyba našeho vzdělávání. Svědčí o tom obrovské množství rozvodů a lidí, kteří si vůbec nechtějí založit rodinu.
Stejně tak nás nenaučili, jak vychovávat děti, jak se chovat k dítěti. Vždyť vidíme, jak někteří rodiče dokáží být vůči svým dětem krutí. Správné cítění a porozumění v nás nikdo nerozvíjel.

Desítky tisíc let jsme se rozvíjeli náhodně. Psychologie, věda o člověku, jeho vnitřním světě, o lidské povaze, se objevila teprve před sto lety. Dříve stačilo, že člověk jen žil, vyvíjel se, jak se dá.

Teprve dnes jsme dospěli k pochopení, že nemáme jiné východisko než začít učit člověka a společnost, aby se všichni naučili, jak dosáhnout stability a jak nakládat se svými životy.

Další dimenze

Není to nějaký mystický život. „Život vně těla“ znamená, že vidíme svět očima někoho jiného. Pouze díky tomu jsme schopni si navzájem porozumět a právě to se musíme naučit. Musíte se naučit rozumět psychologii opačné strany, abyste spolu nejen vycházeli, ale také se z tohoto života těšili. Jsme uspořádáni tak, že celistvost světa získáváme pouze tehdy, když se včleňujeme jeden do druhého a vzájemně se doplňujeme.

Ukazuje se, že jakoby vycházím ze sebe samého a připojuji se k ostatním. A takto získávám možnosti celého světa, veškeré myšlenky a touhy, které v něm existují. Stávám se rovnocenným celému lidstvu a získávám příležitost pocítit celý vesmír.

Dnes stojíme na prahu nové éry, na prahu vnímání naprosto jiné reality. Při vědomém přibližování se k ostatním získáváme mnohostranný pohled na život v nekonečném spektru pocitů a představ. A to nás přivádí do úplně jiné dimenze. Jak je řečeno mudrci: „A spatřil jsem opačný svět.“