Taková jiná láska

Láska je snad nejvíce zkoumaným a zároveň nejméně pochopeným jevem v životě člověka. Obvykle nazýváme láskou svůj vztah k tomu, co nám přináší potěšení.

Může to být jídlo, žena, pivo, děti, prostě cokoli. Milujeme potěšení – tak vnímáme význam slova „láska“. Láska k požitkům je naší přirozenou vlastností. Žijeme s ní od narození, a proto milujeme všechno a všechny, kdo nám přinášejí potěšení.

Ale problém je v tom, že požitky, které láska přináší, jsou pomíjivé. Postupem času se pocity otupí a láska zmizí. Můžeme něco udělat, aby láska nevyhasla?

Různé podoby lásky

Člověk si přeje, aby mu láska přinášela potěšení. Takovou lásku všemožně vychvaluje, říká, že mu dává křídla, inspiruje a podobně. Ale ve skutečnosti je to láska k sobě samému. Člověk se těší jen tehdy, když od lásky dostává požadované emoce, tedy když naplňuje sám sebe.

Tato láska je řízena chemickými procesy v organismu. Nával endorfinů vyvolává pocit slasti, oxytocin se obecně nazývá „hormonem lásky“. Vpíchne se do těla – a člověk začne „létat na křídlech lásky“.

Na rozdíl od obecného názoru tento druh lásky tedy nevzniká v srdci, ale v mozku. Mozek na základě signálů od hormonů vydá pokyn, zda máš být zamilovaný, nebo ne.

Ale existuje i jiný druh lásky, kdy se milující snaží, aby dobře bylo ne jemu, ale tomu, koho miluje. Zdrojem jeho potěšení se stává potěšení jeho milovaného nebo milované. To je skutečná láska, která jemu samému přináší mnohem větší rozkoš.

Taková láska existuje nejen ve vztahu k opačnému pohlaví. Přesahuje daleko za hranice tělesné přitažlivosti a nazývá se „láska k bližnímu“.

Já, ten druhý a Stvořitel mezi námi

Kořen takové lásky se nachází ve vztahu Stvořitele ke svému stvoření. Od počátku se k nám Stvořitel chová s láskou a proto i my Jemu lásku vracíme. Mezi lidmi je to téměř nemožné. Jen pokud chceme odhalit, že se uvnitř našich vztahů nachází Stvořitel, můžeme projevit lásku nejen k sobě navzájem, ale i ke Stvořiteli – naše láska bude živena Jeho láskou.

To znamená, že ve mně musejí být spojeni tři: já, ten druhý a Stvořitel. Jinak pro lásku nevznikne základ. Musí nutně existovat někdo, kdo od počátku živí láskou ostatní. Proto bez zapojení Stvořitele do spojení mezi námi nedosáhneme skutečné lásky.

Milovat znamená dávat

Rozlišujícím znakem takové lásky je odevzdání. Milovat znamená dávat. Těším se z toho, že potěším bližního. Čím jej mohu potěšit? Svým vztahem k němu. Jak on může mít potěšení ze mne? Jen pokud mě miluje.

Láska nemůže být jednostranná. Milovat znamená těšit bližního svým vztahem k němu, a to je možné jen tehdy, pokud on také miluje mě a těší se z mého vztahu k němu. A tehdy odhalujeme, že naši lásku podporuje láska Stvořitele. Pak dochází k přechodu od lásky k bližnímu k lásce ke Stvořiteli.

Proto rabi Akiva, velký kabalista, který žil v 1. století našeho letopočtu, řekl: „Miluj bližního svého jako sebe samého, což je hlavní zákon Tóry.“ Právě z lásky k bližnímu vzniká láska ke Stvořiteli.

A tehdy začnete cítit, že Stvořitel je zdrojem absolutní lásky – věčné, nekonečné a dokonalé. Lásky, která naplňuje každého z nás a celý vesmír.