Slovo, které zabíjí

Svoboda slova je jedním z největších výdobytků lidstva. Lidé o ni vždy usilovali a v boji za ni byla prolita spousta krve. Není náhoda, že diktátoři po uchopení moci v první řadě omezují právě svobodu projevu. Proč je pro nás tato svoboda tak důležitá?

Všechno začíná touhou

Touha po svobodě slova vychází z potřeby prosadit se, cítit vlastní význam a důležitost. Jinými slovy – z našeho ega. Když člověk volně vyjadřuje své názory, připadá si významný, důležitý. Hrdě se narovná a s uspokojením sleduje, že ho ostatní poslouchají. Tak se hlásí o své místo v životě a ve světě.

Tato potřeba sebevyjádření je vlastní každému. S vývojem lidstva a růstem ega se však stává složitější a náročnější – a proto si žádá čím dál více svobody projevu.

Před tisíci lety lidé takovou potřebu neměli. V malé vesnici člověku stačilo to, co měl – o čem by také mluvil?

Dnešní člověk si svobodu slova vysoce cení. Ale co to vlastně znamená? Je to právo říkat, co se mi zachce? A proč jsem si tak jistý správností svého názoru? Neslýchám snad odpovědnost za to, co svými slovy způsobím? Vždyť jimi můžu i ublížit.

Svoboda vyžaduje odpovědnost

Odpovědnost za vlastní slova závisí na úrovni vývoje, vzdělání a chápání jejich dopadu. Svoboda slova není improvizované kázání v londýnském Hyde Parku, které má pobavit turisty.

Aby byla skutečně přínosem, musí ji doprovázet vzdělání a vědomí odpovědnosti. Slovo je mocná zbraň – a nejen slovo, i myšlenka. Myšlenky proudí světem, narážejí na sebe a vytvářejí společné pole, které působí na každého z nás i na celé lidstvo.

Proto bychom měli cítit obrovskou odpovědnost za své myšlenky a slova. Vyslovím-li něco, měl bych vědět, že to přispěje k lepšímu, čistšímu a laskavějšímu světu.

Místo toho často mluvíme jen proto, abychom dokázali svou pravdu – tak, jak nám ji ukazuje naše ego. Nebo abychom ponižovali druhého a sami se povýšili. A proto se dnes svoboda slova stává spíš destruktivní silou.

Slovem lze zabít

Když se k sobě chováme s pohrdáním, neuvědomujeme si, jak naše slova zraňují – někdy i doslova zabíjejí. Nejbolestnější je, že tím trpí především děti.

Dospělí se ještě umí bránit – mohou odpovědět nebo přerušit kontakt. Ale děti nemají jak se chránit před šikanou vrstevníků. A často to končí tragicky, až sebevraždou.

Statistiky dětských sebevražd kvůli šikaně se příliš nezveřejňují, ale občas se podobné případy objeví v médiích. V roce 2024 si například desetiletý Sam Tewsh v USA vzal život poté, co neunesl ponižování ve škole. Jeho rodiče následně obvinili školu, že opakované stížnosti na šikanu ignorovala.

„Svobodná“ média

A co tisk? Už dávno nevyvolává respekt ani důvěru. Všechno se v něm prodává a kupuje, o skutečné svobodě slova nemůže být řeč. Média prostě plní příkazy svých majitelů. A když je potřeba někoho veřejně rozdrtit, novináři to udělají bez ohledu na následky.

Tak se z původního ideálu svobody slova stalo prokletí. Zmatek, chaos a nestabilita dnešního světa jsou důsledkem toho, že s ní nakládáme bez rozmyslu.

Výsledkem je zkorumpovaná společnost, postavená na egoistickém soupeření, kde o „pravdě“ rozhoduje ten, kdo má víc peněz, moci a vlivu.

Svoboda podle přírodních zákonů

Problém je, že nikdo neví, kam společnost směřuje. Směr vývoje určuje sama příroda. My jsme jako malé děti ponechané bez dozoru – myslíme si, že máme svobodu, a mezitím se jen hádáme a nakonec pereme.

Svoboda slova se nám zdá být velkým civilizačním úspěchem. Ve skutečnosti nám však sama o sobě žádný užitek nepřináší. Musíme chápat, proč nám byla dána a k čemu má sloužit.

Nejde o to ji zakázat – to by bylo také špatně. Svoboda slova je potřebná, ale člověk musí vědět, jak ji správně používat. Musí chápat, jakým směrem má společnost postupovat, aby to bylo v souladu s přírodními zákony. Pak jeho slova nebudou pouhými domněnkami, ale skutečným příspěvkem k rozvoji.

Cíl: jedno srdce

Kabalisté vysvětlují, že konečným cílem lidstva je stát se „jako jeden člověk s jedním srdcem“ – jednotným společenstvím, které Stvořitel naplní světlem. To je dokonalý stav. A svobodná vůle nám byla dána jen proto, abychom hledali, jak k němu dojít co nejkratší cestou.

Pokud to pochopíme, svoboda slova se stane prostředkem k dobrému životu. Pomůže nám spojit se v jednotu, kde budeme žít v lásce a sounáležitosti – jako jeden člověk s jedním srdcem.