9. Av – pláč nad kamenným srdcem

V den 9. Avu není třeba sedět a bezmocně plakat, ale uvědomit si, že všechny židovské svátky symbolizují to, co bychom měli udělat, abychom se vrátili do Nejvyššího stavu, který je součástí plánu stvoření, to znamená postup ke konci nápravy.

Samotné slzy zde nepomohou – je třeba naříkat nad svým současným stavem, smutek by tedy měl být smysluplný.

Kdyby dnes všichni Židé plnili Tóru a přikázání, obnovil by se Chrám? – Ne! Kdyby se věnovali charitativní práci? – Také ne! Nic nepomůže, kromě nápravy bezdůvodné nenávisti mezi námi.

Je možné, že po nápravě bezdůvodné nenávisti budeme muset udělat dodatečnou nápravu našeho vzájemného spojení, abychom mohli pokračovat v budování z úrovně Prvního Chrámu, „Chafec Chesed“, odevzdání pro odevzdání, až po úroveň přijímání pro odevzdání – Druhý a Třetí Chrám. Nejprve ale musíme napravit bezdůvodnou nenávist, protože Druhý Chrám padl právě kvůli tomuto zločinu.

Chrám, dům svatosti, je nádoba vytvořená z našich přání, která jsou zpočátku v nenapraveném sobeckém stavu. Musíme je napravit, aby se mohla vzájemně sjednotit a přijít k lásce, jak je řečeno: „Láska pokryje všechny hříchy“.

Každý člověk je doslova kamennou cihlou, kamenným srdcem. Pokud však Tóru použijeme k nápravě, stane se z ní lepidlo, které spojuje naše cihly.

Takto stavíme své Kli, duchovní nádobu, která se nazývá dům svatosti neboli dům odevzdávání a lásky. Uvnitř naší zvláštní, společné síly vzájemné lásky a odevzdávání vytváříme podmínky pro odhalení Stvořitele a získáváme dům svatosti (nádobu odevzdávání), Chrám.