9. Av – vnitřní pohled

Potřebujeme se mezi sebou sjednotit, a jakmile odhalíme, že se opravdu chceme sjednotit, ale nejsme schopni to udělat, nastane stav „Zničeného Jeruzaléma“, rozbití Chrámu. Snažíme se sjednotit, jenže nevíme, jak to udělat, a proto pláčeme a prosíme Stvořitele, aby nás sjednotil.

Pláčeme právě proto, že nejsme schopni sjednocení a možná i proto, že nedokážeme plakat a litovat toho, a také že nejsme schopni prosit Stvořitele o pomoc. Proto, bez ohledu na to, kolik slz prolijeme, Stvořitel nám neodpovídá, protože naše prosba není skutečná, není upřímná. A to se nazývá „Jeruzalém v troskách“.

Pokud se nevzdáme a neopustíme tuto cestu, nakonec nás zaplaví slzy naprostého zoufalství a potom Stvořitel napraví spojení mezi námi a odhalí se v něm. A to znamená, že přijdeme k osvobození.

Zkáza spočívá pouze v nedostatku spojení mezi námi. První a Druhý Chrám jsou kořenem našeho duchovního spojení. Hovoříme pouze o vnitřních kategoriích, nikoli o vnějších.