Jak být dobrým otcem

Spisovatel a badatel Ruben Guillami z Argentiny, zkoumal vůdce druhé světové války: Churchilla, Stalina, Hitlera, Roosevelta, japonského císaře Hirohita, Charlese de Gaulla. Co bylo rozhodujícím faktorem, zdali se stanou pozitivními vůdci nebo ne?

Postava otce, ať už byl tvrdý nebo ne, ať byl otec nebo ne, to hrálo hlavní roli. Říká, že prozkoumal všechny vůdce.

Winston Churchill: otec – Lord Randolph Henry Spencer Churchill, třetí syn 7. vévody z Marlborough, a tak dále a tak dále. Ačkoli se synovi málo věnoval, obecně byl pro svého syna příkladem.

Pak Josif Stalin: chudá rodina, navíc velmi krutý otec. Franklin Roosevelt: syn bohatých se smyslem pro vlastní poslání. Adolf Hitler: chlapec, který počítal rány rákoskou a pocházel ze středostavovské rodiny s násilnickým otcem. Charles de Gaulle: na dětství má jen dobré vzpomínky, byl obklopen láskou svých rodičů, doma vládl klid.

A ještě citát Sigmunda Freuda: “Neumím pojmenovat žádnou jinou silnější potřebu dítěte, než otcovskou ochranu.”

Je to příklad

Myslím si, že je tento závěr správný. Pro dítě je otec vším! Zvlášť pro chlapce, je to biologické, je to přirozené. Je to příklad!

Může to souviset s tím, že necítíme našeho Otce. Lidstvo necítí Otce – Stvořitele, Vyšší řízení, a proto je takové. Pokud bychom vnímali Stvořitele jako Vyšší sílu, která nás utváří, ovlivňuje v každém okamžiku času, pak bychom přirozeně byli jiní. Ale to není možné, jinak bychom neměli svobodnou vůli.

Kdybychom cítili Stvořitele, cítili bychom všechnu tu lásku a dobro a byli bychom jimi potlačováni. No my máme svobodnou vůli. Ale tyto děti, které buď neměly otce, nebo oni na ně byli tvrdí, nemají! Dítě za nic nemůže. Ocitne se v určité situaci a hotovo.

Pokud dojde, řekněme, k rozvodu, a jsou tam děti, zejména chlapci, a otec opustí rodinu, pak je to trauma na celý život. Ale naši dopisovatelé, většinou ženy, nám neustále píší: je lepší vidět takového otce? Takového, i když je krutý?

No, toho brutálního samozřejmě ne. Ale normální, náročný otec, i když to trochu přežene, je pořád lepší než žít bez otce.

Jak se stát dobrým otcem?

Otce musíme vychovat už z dětí. To znamená, že je třeba se obracet na lidi, řekl bych mladé muže, a snažit se jim vysvětlit, co je rodičovství, péče o druhé a udělat z nich dobré otce. A zároveň jim říct, že na tom závisí budoucnost jejich dětí. Jinak bez definování cíle se to nepodaří.

Je dokonce nutné vytvořit takovou školu otců. A tím můžeme napravit budoucí lidstvo, které se objeví. Tímto nasměřujeme celou budoucí generaci.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *