Alegorie o majitelích hotelu, kteří se pokusili okrást bohatého obchodníka

Existuje alegorie o manželích, kteří provozují hotel pro obyčejné lidi a snaží se okrást bohatého obchodníka, který přespal v pokoji jejich hotelu.

Manželka viděla kupcovy drahé věci a řekla manželovi, že má prášek, po kterém lidé na všechno zapomenou. Přidala kupcovi tento prášek do večeře s úmyslem, aby zapomněl a nechal tam některé ze svých krásných věcí.

Obchodník dojedl, pochválil majitele hotelu za příjemné zážitky v hotelu a za svítání odešel. Krátce poté, co odešel, majitelé hotelu vtrhli do kupcova pokoje v naději, že tam najdou všechny zapomenuté cennosti. Náhle manžel vykřikl: „Zapomněl, zapomněl!“ „Co zapomněl?“ vykřikla radostně jeho žena. „Zapomněl zaplatit za ubytování.“

V této alegorii jsou manželé za svůj přestupek potrestáni okamžitě. V našem světě je však mnoho příkladů lidí, kteří se navenek usmívají a malují krásný obraz zdánlivě dobrých skutků, aby mohli okrádat druhé. Například lidé mohou trávit čas vedle stárnoucího příbuzného jen proto, že tiše čekají na jeho smrt, aby se zmocnili jeho majetku a vlastnictví, nebo když se mladé ženy provdají za starší milionáře jenom proto, aby brzy získaly většinu podílu z jejich dědictví. V těchto případech se však nesetkáváme s tím, že by tito lidé byli za své manipulativní jednání nějak bezprostředně potrestáni.

Nicméně, trest je zákonitě udělen. Možná tento trest nepociťujeme přímo, ale příroda má svůj vlastní způsob, jak vyvážit to, co v lidstvu probíhá.

Vývoj

Celý náš život na této zemi je trestem za náš egoistický přístup k sobě navzájem. Války a nesčetné další formy utrpení jsou způsobeny našimi zkorumpovanými egoistickými postoji. Hledáme vlastní prospěch na úkor druhých a přírody a nemáme skutečnou touhu přinášet štěstí a laskavost někomu jinému.

Příroda nás předurčila k tomu, abychom prošli určitou fází vývoje, kdy zjistíme, že jsme čistě egoističtí, to znamená, že se z celého srdce snažíme prosadit na úkor druhých, a po takovém odhalení se začneme obracet k Tvůrci přírodních zákonů, které nás formují, s upřímným požadavkem: „Podívej, jak jsi mě stvořil, co mohu udělat? Zasévám kolem sebe jen nenávist, a to Ty jsi mě takového stvořil.“ A tak to je. A navíc, stejně tak, jak nás příroda stvořila takovými egoisty, nás může příroda i sama napravit, aby se náš vrozený egoismus proměnil ve svůj altruistický opak.

Na rozdíl od alegorie o majitelích hotelu, kteří se snaží okrást obchodníka, my přímo nepociťujeme trest za své zkažené egoistické postoje vůči sobě navzájem, protože kdybychom trest pocítili ihned, pochopili bychom ho a všichni by se zdánlivě okamžitě napravili.

Poslední generace

Naopak trest, který dostáváme za svůj egoistický postoj na tomto světě, je nepřímý. Nechápeme jeho důvod, nechápeme proč a jak náš egoistický přístup k sobě navzájem a ke světu způsobuje konflikty. Kdybychom pociťovali okamžitou negativní zpětnou vazbu za své nesprávné záměry a činy, pak bychom se rychle proměnili v dobře vycvičené vojáky. Nenaučili bychom se nic o sobě a o tom, co znamená rozvíjet správný přístup k sobě navzájem a k přírodě, což v první řadě znamená nepřát si zlo. Naopak by v nás stále zůstala naše touha využívat druhé pro svůj osobní prospěch, ale strach z přímých trestů, které bychom za to dostávali, by nám nedovolil jednat podle vlastních představ.

Příroda podporuje náš rozvoj, ve kterém sami dojdeme k uvědomění, že nesouhlasíme s nenávistí k druhým, s vykořisťováním, manipulací nebo jejich zneužíváním, a že se náš dosud vrozený postoj k sobě navzájem musí zcela převrátit do své původní přirozenosti. Směřujeme ke kritickému bodu lidského vývoje, který se nazývá „poznání zla“, k bodu, kdy zjistíme, že naše vrozená přirozenost je naprostý egoismus, a máme mizerný pocit z toho, že takovou přirozenost máme. Toto odhalení v nás vyvolá upřímnou touhu po skutečné proměně naší přirozenosti tak, abychom se stali podobnými přírodě kolem nás, která je altruistická, všemilující a všedávající.

V přírodě je zakořeněn proces, v němž musíme nevyhnutelně projít takovým rozpoznáváním a uvědoměním, až nakonec obrátíme egoistické vzájemné vztahy a v harmonickém, mírumilovném a šťastném propojení dospějeme ke šťastnému konci. Tato etapa, kdy lidstvo odhaluje svou zlou egoistickou povahu, která je v rozporu s altruistickými zákony přírody, a ve které vášnivě zatouží po změně, se nazývá „poslední generace“. Nyní se nacházíme na počátku vstupu do této poslední generace, ale stále je to teprve začátek.