Bleskové otázky s Michaelem Laitmanem

Život a smrt

Otázka: Je možné považovat za lidskou slabost, když člověk přemýšlí o smrti nebo se jí bojí?

Odpověď: Ne, to je přirozený stav člověka.

Otázka: Jaký je váš postoj k sebevraždě?

Odpověď: Negativní, ale chápu lidi, kteří ji někdy spáchají.

Otázka: Myslíte si, že medicína budoucnosti dokáže zabránit smrti?

Odpověď: Ne, nikdy!

Otázka: Jaká je podle vašeho mínění ideální smrt?

Odpověď: Nevím, jak na to odpovědět. Když se člověk maximálně napraví, třeba i v posledním okamžiku smrti.

Otázka: Myslíte si, že je tragická smrt trest za nesoulad s přírodními zákony?

Odpověď: To je příliš zjednodušené.

Otázka: Existuje život po smrti fyzického těla?

Odpověď: Ano, samozřejmě. Nevím, zda se tomu říká život, připusťme, život. Existence v jiné formě.

Otázka: Myslíte si, že byl život zanesen z vesmíru?

Odpověď: Ne, nemyslím si, že je ve vesmíru život.

Otázka: Co myslíte, může člověk žít v biologickém těle několik set let?

Odpověď: Ano, může to být. Ale proč?

Otázka: Je z vašeho pohledu přijatelná kremace?

Odpověď: Jak si kdo přeje. Z hlediska duchovního vývoje člověka v zásadě nezáleží na tom, co se po smrti stane s jeho tělem.

Otázka: Jak dlouho by podle vás měl člověk žít?

Odpověď: Přesně tak dlouho, aby se napravil. Ani o minutu více, ale je třeba to stihnout.

Otázka: A na závěr, co byste popřál do života? Zatím jsme mluvili jen o smrti. Můžete říci něco zajímavého…?

Odpověď: „Pokud smrt, pak okamžitá, pokud rána, pak malá?“ Co je možné popřát člověku? Aby přemýšlel o tom, jak je šťastný, protože nyní získal možnost zjistit, jaká věda hovoří o jeho předurčení. O osudu, o životě i o smrti v takové formě, že se nad tím vším může pozvednout, spatřit a pochopit to, vyvodit z toho ty nejsprávnější závěry a dospět k dokonalému výsledku.