Bylo někdy na duchovním stupni celé lidstvo?

Nebylo. Duchovní stav si na krátkou dobu udržela Abrahamova skupina, která opustila Babylon. Když vyšli z Egypta, povznesli se na novou úroveň a pak během stavby Prvního chrámu dosáhli ještě mnohem vyšších duchovních stupňů.

Když hovoříme o Chrámu, nemluvíme o stavbě z kamene a ze dřeva. Místo toho hovoříme o vnitřní stavbě duše. Při stavbě Prvního a poté Druhého chrámu nastalo období dosažení významné duchovní úrovně, poté jsme zhruba před dvěma tisíci lety z těchto duchovních stupňů sestoupili.

Abrahamově skupině, která dostala jméno „lid Izraele“ a později pod Mojžíšovým vedením „židovský národ“, se v té době podařilo dosáhnout duchovního stavu. Lidstvo všeobecně však do duchovního světa nevstoupilo, protože si v době, kdy bylo v Babylonu, nechtělo osvojit metodiku odhalení jediné dávající síly lásky, která nám vše poskytuje, síly spojení, jež existuje v přírodě a nazývá se „Stvořitel“. Proto musel Abraham opustit Babylon jen s těmi lidmi, kteří ho chtěli následovat.

Přizpůsobit se integrálním zákonům

Lidstvo jako celek tedy nikdy v minulosti duchovnosti nedosáhlo. Dnes jsme však vstoupili do nové vývojové fáze, kdy bude muset duchovního stavu dosáhnout každý člověk do posledního. A každý člověk k tomu má v sobě skrytý potenciál. Již nyní se nacházíme ve stavu kolektivní sounáležitosti mezi sebou navzájem a s dávající silou lásky a spojení, která nás drží pohromadě. Tento stav má několik názvů včetně těchto: „sjednocená duše Adama HaRišona“ a „Malchut (království) světa Ein Sof (Nekonečno)“. Takový je náš skutečný věčný a dokonalý stav. K jeho odhalení se postupně vyvíjíme. V souladu s tím se stále více lidí začíná probouzet s touhou po něčem více, po něčem jiném, než je celá řada světských požitků.

V dobách starověkého Babylonu se lidstvo kolektivně Abrahamově metodě nepřizpůsobilo. Dnes se však nacházíme v nové situaci, kdy bude neustále narůstat utrpení, což nás již nyní nutí stále více zpochybňovat způsoby, jakými ve světě přemýšlíme a jednáme.

Ať tak či onak – buď prostřednictvím rostoucího uvědomění si systému přírody a naší role v něm, tj. prostřednictvím naší snahy se přizpůsobit jeho integrálním zákonům, nebo prostřednictvím rostoucího utrpení – bude nakonec údělem každého člověka dosažení duchovního stavu.

Je to tak, jak je psáno: „Neboť země bude plná poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře“ (Iz 11, 9) a „Poznejte Hospodina, neboť mě poznají všichni, od nejmenších až po největší z nich“ (Jer 31, 33).