Celý svět jako jedna rodina

Pro mnohé lidi štěstí znamená, když jsou svou společností milováni, akceptováni a žijí v jistotě. Cítíme se bezpečně tehdy, když máme pozitivní představu o budoucnosti. Optimistický pocit z budoucnosti nám dává důvod žít. Pokud ho ztratíme, propadáme depresím a někdy i sebevražedným sklonům. Budoucnost rozjasňuje nebo zatemňuje naši přítomnost, proto je pro nás důležitější než přítomnost. Je velmi důležité, abychom pochopili, jak si vybudovat bezpečnou budoucnost, kde budeme obklopeni láskou a přátelstvím.

V současnosti se pro pocit bezpečí zajišťujeme pojistkami, penzijními fondy a podobně. Ale v konečném důsledku se jen velmi málo lidí cítí klidně a bezpečně, pokud jde o budoucnost.

V minulosti byla rodina zdrojem lásky i jistoty. Dnes jsou rodinné vazby natolik zpřetrhané, že se na ně v nouzi už nemůžeme spolehnout. Cítíme se osamělí, žijeme v době odcizení a izolace.

Místo toho, abychom byli připoutáni k milující rodině, jsme dnes připoutáni k celému světu. Lidstvo se stalo globální sítí, kde se všichni cítí propojeni, navzájem se ovlivňují a jsou na sobě závislí. Je to, jako by lidstvo sedělo ve člunu, který je unášen rozbouřenými vodami. Jsme na sobě závislí kvůli přežití, ale nesnášíme se a nechceme, aby ostatní na palubě žili. Je zřejmé, že se v takovém prostředí cítíme nejistě a nemilovaní.

Systém vzájemné pomoci

Takový stav nás může donutit vzdát se, ale můžeme ho vnímat také jako výzvu, odrazový můstek pro další úroveň našeho rozvoje. Abychom to dokázali, musíme obrátit vzájemnou negativní závislost, kterou nám vnucuje realita, na pozitivní, podobnou rodinným vazbám, ve kterých jsme kdysi žili.

Jsou to vztahy, ve kterých se nechceme navzájem zničit. Naopak, toužíme se vzájemně podporovat a pomáhat si. Vytvořením systému vzájemné pomoci vznikne společnost, ve které se každý stará o každého, a kde začne růst pocit lásky a bezpečí na sociální úrovni. Tato úroveň je mnohem více obohacující než být milován jen několika členy rodiny, je to úplně jiné vnímání společnosti, pocit blízkosti všech lidí. Je to štěstí na nové, hlubší a mnohem silnější úrovni.

Ve stavu, kdy se všichni členové společnosti cítí navzájem blízcí, každý přispívá svými schopnostmi ke společnému dobru a těší se z přínosu ostatních. Společnost se vyvíjí v organismus, ve kterém se jednotlivci stávají jeho buňkami a orgány. Každý z nich má svůj jedinečný úkol, ale všichni pracují na stejném cíli se stejnou absolutní oddaností a láskou.

Již nyní jsme navzájem propojeni a závislí. Naše spojení nemůžeme přerušit, takže nám nezbývá jiná možnost, než jít vpřed. A protože se tomuto procesu bráníme, cítíme se stále více vystrašení a osamělí ve světe, ve kterém jsme závislí na nepříteli. Pokud přijmeme proces sjednocení, budeme se cítit, jak jsem právě popsal, jako buňky pracující v harmonii pro blaho těla, bezpečně a milováni všemi.