Haag versus Izrael: Soud by měl probíhat uvnitř nás

Pozornost mezinárodních organizací se opět zaměřila na židovský národ. Důkazem je doporučení zahájit vyšetřování u Mezinárodního trestního soudu (ICC) v Haagu pro údajné válečné zločiny Izraele na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Kdyby mě vyslýchali u Mezinárodního trestního soudu v Haagu, na svou obranu bych neměl co říci. Raději bych vysvětlil, proč svět nenávidí Izrael a čím jsme se skutečně provinili.

V krátkosti bych nastínil systém stvoření od začátku do konce a ukázal, že „žádné neštěstí nepřichází do světa, než kvůli národu Izrael” (Talmud, Jevamot 63). Příčina nepřátelství vůči nám není kvůli “okupaci” a nemá nic společného s nutností naší sebeobrany. Důvodem je naše selhání v tom, co od nás svět potřebuje: propojit svět a poskytnout mu znalost systému dokonalého spojení.

Podle moudrosti kabaly byl izraelský národ stvořen jinak než všechny ostatní národy. Náš národ je určený k tomu, aby sloužil jako zdroj budoucího spojení všech lidí – každého národa na světě. Proto Izrael vznikl a to je náš osud. A navíc – svět to od nás podvědomě očekává.

Avšak současná situace je taková, že ego uvnitř nás každým dnem roste. Zvětšuje se tak propast mezi námi až do bodu nenávisti – nenávisti, která musí být přikryta láskou.

Dokonce ani problém pokryteckého postoje světa vůči vyčlenění Izraele není na místě. Pokud bychom hluboce porozuměli systému stvoření, přišli bychom na to, že dokonce i takové případy jako je použití chemických zbraní v Sýrii, nemilosrdné útoky Turků proti Kurdům nebo střílení demonstrantů v Íránu jsou výsledkem duchovní nedbalosti národu Izrael.

My sami se nedokážeme povznést nad nenávist a odmítnutí mezi námi a národy světa odrážejí naše vztahy. Tak či onak jsme zodpovědní nejen za tento svět, ale za všechny světy.

Dokonce i když predátor zaútočí na jiné zvíře, je to naše odpovědnost; a když jeden hmyz zabije jiný, je to také kvůli nám. Může za to naše nedbalost, že neprobouzíme pozitivní sílu mezi námi. Sílu vyvažující přirozenou negativní sílu ega, která se odhaluje. Jak je psáno: „Všechny přestupky přikryje láska.“

Jedině rovnováha mezi nenávistí a láskou může stabilizovat svět.

Dokud jsme jako lid Izraele rozděleni a nepřinášíme lidstvu žádnou rovnováhu, nemáme právo na tuto zemi na břehu Středozemního moře. Rabi Šlomo Jicchaki (Raši), ve svém komentáři k prvnímu verši v Tóře, píše:
„Pokud národy světa řeknou Izraeli: ‚Vy jste lupiči, kteří okupovali země sedmi národů,‘ odpoví jim: ‚Celá země je Všemohoucího, On ji vytvořil a dal ji tomu, komu uznal za vhodné. Ze své vůle ji dal a ze své vůle jim ji vzal a dal ji nám.’”

Svět se nestará o to, co se děje uvnitř izraelského národa. Nenávidí nás a chce vidět konec izraelské společnosti. Na druhé straně jsme slabí, postrádáme ideologický základ a nerozumíme tomu, proč jsme zde v zemi Izraele, a jaká je naše role vůči světu. A proto není řeč o několika vůdcích nebo politických stranách, které za to mohou. Ani o válečných zločinech. Ve skutečnosti jsme všichni vinni za všechny zločiny na světě.

Jsme tvrdohlaví. Místo toho, abychom se učili, jak uplatňovat principy vzájemného propojení zakotvené v systému stvoření, chováme se jako malé dítě, které jeho matka trestá, dokud nezačne poslouchat a dělat to, co se od něj očekává.

Nazýváme ji špatnou matkou, ale během naší výchovy stejně nemáme na výběr: nemáme jinou možnost než vykonávat roli, kterou jsme dostali.

Znovu a znovu musíme naslouchat našim mudrcům, “filtrovat” jejich poselství tak dlouho, dokud se v nás neprobudí a nestane se naší integrální částí – částí, kterou jsme plně akceptovali: Pokud se sblížíme a sjednotíme, změníme vztahy, které narušují rovnováhu celého systému. Svět si nás po-tom bude vážit, jak je psáno: „A lidé je vezmou a přivedou na jejich místo: a dům Izraele je bude vlastnit v zemi Hospodinově.“ (Izaiáš 14: 2)