Jak ukončit bláznivý pochod lidské civilizace

Události posledních měsíců a vlastně i několika posledních let nám dávají velmi důležitou lekci: chceme-li přežít, musíme se od přírody naučit, jak na to.

Pokud se budeme řídit vlastními představami, budeme pokračovat v bláznivém pochodu, dokud nezničíme lidskou civilizaci a naši planetu. Když pozorujeme děje v přírodě, zjistíme, že existuje jeden zákon, který splétá všechny její části do dokonalé tapiserie: rovnováha a spolupráce. Tento zákon je přesně to, co my lidé v naší společnosti nedodržujeme. Místo rovnováhy se snažíme vyniknout na úkor ostatních a spolupráci zaměňujeme za vykořisťování. Pokračovat v tom je cesta k zániku.

Čím dříve pochopíme, že všechny naše problémy pramení ze zloby a krutosti vůči sobě navzájem, tím dříve otevřeme oči a uvědomíme si, že existuje i jiná možnost. Čím dříve si zvolíme možnost rovnováhy a spolupráce, tím dříve naše problémy skončí a nastane mír.

Neříkám, že se musíme milovat nebo dokonce o sebe navzájem pečovat hned. Musíme však znát přírodní zákony a vědět, co se stane, když je porušíme, protože v současné době jednáme v rozporu se zákonem rovnováhy a spolupráce, tak také musíme znát následky, chcete-li trest, za jeho porušení.

Roky nedostatku a nouze

Některé důsledky své nevědomosti a marnivosti již pociťujeme. Nedostatek potravin je více zřetelný na celém světě a hlad se stal skutečným nebezpečím i tam, kde ho lidé po staletí neznali. Nedostatek plynu také brzdí výrobu a způsobuje energetickou nejistotu v západních zemích OECD a celková atmosféra naznačuje, že přicházejí těžké dny.

Ve skutečnosti je to teprve začátek. Podle znalců nás čekají roky nedostatku a nouze. Avšak není žádný skutečný důvod pro nouzi a nedostatek. Přírodní katastrofy nejsou důvodem nedostatku potravin, plynu a ropy. Jsme to my, lidé, kdo toto způsobuje kvůli jedinému cíli, abychom se navzájem drtili. Naše kroky nevede nic jiného než nenávist a nenávist ničí vše, včetně toho, kdo nenávidí.

Protože vše, co děláme, pramení z motivace porazit a překonat druhé, nic z toho, co děláme, není úspěšné. Když jedna snaha selže, přejdeme k jiné, ale i ta nutně ztroskotá z úplně stejného důvodu: z našich nekalých úmyslů vůči druhým.

Jak tedy můžeme změnit svou povahu? Co nás může přimět pečovat o druhé? Abychom to dokázali, musíme si nejprve přiznat pravdu o své vlastní přirozenosti, a pak v sobě můžeme začít pěstovat novou.

To, co všechny ostatní stvoření dělají instinktivně – tj. řídí se zákonem rovnováhy a spolupráce – můžeme dosáhnout pouze tehdy, pokud se pro to vědomě rozhodneme. Způsob, jak toho dosáhnout, spočívá v tom, že si uvědomíme, že jsme od přírody stvořeni v protikladu k tomuto zákonu, a pak pečlivě prozkoumáme každý aspekt svého života a upravíme jej tak, aby fungoval v souladu s tímto zákonem.

Bolestivý proces lidského vývoje

Může se zdát nespravedlivé, že jen lidé se musí tento zákon učit za těchto tvrdých podmínek, ale na konci tohoto procesu je velká odměna. Protože lidé jsou jediní z tvorů, kteří musí projít tímto procesem vědomého učení, jsme také jediní, kdo sklidí odměnu.

Když poznáme lidskou přirozenost a přirozenost zbytku reality, začneme porovnávat. V důsledku toho se postupně naučíme vážit si zákona rovnováhy a spolupráce. Porozumíme tomu mnohem hlouběji než jakákoli bytost, protože máme s čím srovnávat, máme negativní obraz zákona a jeho hmatatelné důsledky. Když začneme jednat podle zákona rovnováhy a spolupráce, je to proto, že jsme se tak vědomě rozhodli poté, co jsme poznali svou vlastní přirozenost a rozhodli se jí vyhnout a přijmout novou, více integrující a spolupracující přirozenost.

Naučit se starat o druhé pro nás tedy není instinktivní proces, ale hluboký proces prohlubování vědomí a volby péče a spojení namísto odcizení a vykořisťování na každém kroku. To je skutečná výhoda člověka nad zvířetem – dar vědomí. Získáváme ho však až poté, co si zvolíme rovnováhu místo nadřazenosti a spolupráci místo vykořisťování.

Bolestivý proces, kterým lidstvo prochází, nás nakonec k této volbě donutí. Uvědoměním však můžeme tento proces zkrátit a výrazně usnadnit a urychlit. Čím dříve pochopíme, že všechny naše problémy pramení z naší zloby a krutosti vůči sobě navzájem, tím dříve otevřeme oči a uvědomíme si, že existuje i jiná možnost a čím dříve si pak zvolíme možnost rovnováhy a spolupráce, tím dříve naše potíže skončí a nastane mír.