Jak ve společnosti nahradit konkurenci vzájemnou spoluprací

Především se jako společnost můžeme poučit z relativně harmonického fungování buněk a orgánů lidského těla. Části těla s různou úrovní důležitosti spolupracují ve vzájemném doplňování ve prospěch celého těla. Spolupráce orgánových systémů vyplývá z přirozeného nasměrování těla k budoucímu žádoucímu stavu.

V lidské společnosti však nikdo necítí nadřazené vyšší řízení. Každý je blokován úzkým vnímáním, které bere v úvahu jen to, co je pro něj podle rozumu nejlepší, a není schopen vidět celý široký svět, který by se před ním otevřel, kdyby otočil svoji pozornost na podporu ostatních. Když provedeme tento obrat, získáme širší pohled na svět očima druhých.

Aby všichni ve společnosti přijímali ostatní jako sobě rovné a uvědomili si, že každý člověk má jedinečnou nezastupitelnou roli ve vývoji lidstva, potřebujeme pocítit kolektivní touhu, která převyšuje naše nízké egoistické touhy. Cítit kolektivní touhu znamená vnímat nejniternější nedostatky a potřeby druhých jako své vlastní.

Proto, aby ve společnosti vznikla spolupráce, musí se mezi jejími členy zrodit vzájemně propojené vnímání. Lidé se začnou cítit jako rodinná jednotka s odpovědností vůči svým bližním.

Spolupráce ve společnosti vytváří podmínky pro rozkvět sociální rovnosti.

Na úrovni lidských tužeb rovnost neexistuje, protože každý od přírody dostal různě veliké touhy přijímání pro sebe. Sociální rovnost spočívá v budování společnosti, do které každý investuje nad rámcem daných přirozených vlastností.

V takto spolupracující společnosti se vytváří smysl pro vzájemnou úctu a odpovědnost a každý začne cítit, že doplňováním druhých hraje jedinečnou roli ve prospěch ostatních a společnosti jako celku.

Každý tak bude mít podle svých schopností stejnou příležitost sloužit všem a vzájemná podpora se stane palivem k vlastní seberealizaci.