Je možné odpustit pachatelům genocidy, pokud mají opravdovou touhu se změnit?

Ve Rwandě bylo v roce 1994 během pouhých sta dnů brutálně zavražděno asi 800 000 lidí, většinou příslušníků menšiny Tutsiů. Dnes mezi pozůstalými žijí ti samí lidé, kteří tyto hrůzné činy spáchali.

Novinář Philip Gourevitch popsal, jak se Rwanda vydala výjimečnou cestou k usmíření: Vláda zavedla v celonárodním měřítku proces, ve kterém obnovila tradiční systém zvaný gacaca – komunitní soudy bez právníků. Ve městech se veřejně projednávaly jednotlivé případy, viníci byli vyzýváni k přiznání a společně se rozhodovalo o trestu. Ve Rwandě odpuštění znamenalo zříci se pomsty – ne zapomenout nebo vymazat bolest, ale rozhodnout se žít společně. Mnoho lidí stále bojuje se svými osobními zraněními, ale celkově rwandská společnost dosáhla pokroku.

Ve skutečnosti se jedná o výstup na novou úroveň existence. I když to lidé vědomě nechápou, díky tomuto procesu začlenili do svých životů pozitivní sílu lásky, odevzdání a spojení, která je živou součástí přírody. Ať už si to uvědomují, nebo ne, převzali vládu nad silou přírody, která tyto události vytváří, řídí, a nakonec realizuje prostřednictvím člověka. Toto přijetí, i když částečné a nevědomé, je neuvěřitelně vysokým duchovním činem. Lidské společnosti pomůže a posílí ji.

Odpuštění se stává nutností

Představte si, že jste přišli o své blízké tím nejstrašnějším způsobem, je možné jejich vrahům opravdu odpustit? Můžeme tak učinit buď vědomě, a to tak, že do svého života přitáhneme pozitivní sílu lásky, milosti a spojení, nebo nevědomě, prostě proto, že neexistuje jiná cesta vpřed.

Podle přísného zákona přírody se odpuštění stává nutností. Někdy pochopení pramení z uvědomění si, že jiná možnost neexistuje. Ale i na nejhlubší úrovni na nás vždy působí dobrá síla, dokonce i v těch nejhorších zvěrstvech. Musíme si uvědomit, že takové události nevytváříme my sami. Jsme vedeni. Na scéně na nás skrytě působí dobrá, všemocná a dokonalá Vyšší síla.

To vyvolává další otázku: Pokud je Vyšší síla neskonale dobrá a ušlechtilá, jak může vůbec dopustit, aby se děly takové hrůzy a utrpení? V tomto okamžiku začíná velmi intenzivní vnitřní práce, zkoumání vlastní duše tak hluboké, že se zdá, jako by se rozplétal nekonečný labyrint. Toto úsilí však vede k vyšší úrovni vědomí a pochopení.

Někteří lidé říkají, že musíme neustále otevírat staré rány, odhalovat veškerou bolest a čelit každé nespravedlnosti, zatímco jiní tvrdí opak: neotvírat minulost. Já také říkám, abychom minulost znovu neotevírali. Nic, co se stalo v minulosti, nemůžeme vyřešit sami. Lidské bytosti se svým intelektem a všemi těmi emocemi nemohou najít řešení těchto bolestných dilemat.

Měli bychom se navzájem podporovat, abychom se nezabývali minulými zly, ale abychom se nad ně povznesli, hledali pozitivní sílu skrytou ve skutečnosti a sladili se s ní. Pak můžeme zahájit ozdravný proces pro jednotlivce, společnost i lidstvo jako celek.